bedla vápnomilná
Echinoderma calcicola (Knudsen) Bon 1991
Říše: houby (Fungi)
Kmen: stopkovýtrusné (Basidiomycota)
Třída: rouškaté (Agaricomycetes)
Řád: pečárkotvaré (Agaricales)
Čeleď: pečárkovité (Agaricaceae)
Rod: bedla (Echinoderma)
Synonyma
Lepiota calcicola Knudsen 1980
Stručný popis
Klobouk je široký 20–70 mm, zprvu sklenutý, později plochý, obvykle se středovým hrbolkem, pokrytý pevně přirostlými, šedohnědými, plstnatě ostnitými šupinami. Směrem k okraji klobouku jsou šupiny řidší.
Lupeny jsou husté, bílé nebo krémové, u třeně volné.
Třeň je válcovitý, 30–80 x 4–10 mm, vláknitý, nad zónou prstenu bělavý, níže plstnatě šupinkatý podobně jako klobouk.
Dužnina je bílá, s nepříjemným ovocným nebo gumovým pachem, přirovnávaným někdy k pachu bedly hřebenité (Lepiota cristata).
Výtrusný prach je bílý.
Výtrusy jsou oválné až válcovité, 4–6 x 2,5–3,5 µm, hladké, dextrinoidní.
Výskyt
Roste na podzim, roztroušeně až vzácně, pod listnatými i jehličnatými stromy v lesích a parcích. Upřednostňuje vápnité půdy bohaté humusem.
Možná záměna
Bedla ostrošupinná (Echinoderma asperum) vytváří větší plodnice, má střelovité výtrusy.
Bedla oježená (Echinoderma echinaceum) je světlejší, má drobnější oválné výtrusy (3,5–5,5 x 2,5–3 µm).
Kuchyňské využití
Není zjištěno. Může být mírně jedovatá.
Autorství obrázků: Vladimír Sojka