pavučinec majoránkový
Cortinarius majoranae Froslev & T.S. Jeppesen 2009
Říše: houby (Fungi)
Kmen: stopkovýtrusné (Basidiomycota)
Třída: rouškaté (Agaricomycetes)
Řád: pečárkotvaré (Agaricales)
Čeleď: pavučincovité (Cortinariaceae)
Synonyma
Phlegmacium majoranae (Frøslev & T.S. Jeppesen) Niskanen & Liimat. 2022
Stručný popis
Klobouk je široký 40–100 mm, nejprve polokulovitý, později ploše sklenutý, v mládí a za vlhka slizký nebo lepkavý, (citronově) žlutý až žlutoolivový, uprostřed tmavší, jemně zrnitý, později často rozpraskaný až šupinkatý.
Lupeny jsou středně husté, v mládí (sírově) žluté nebo žlutozelené, nakonec hnědé.
Třeň je válcovitý, zakončený kyjovitou hlízou, 50–100 x 15–20 (v hlíze široký až 25) mm, nažloutlý až žlutozelený.
Dužnina je nažloutlá až žlutozelená. Vůně je nasládlá, kořeněná, přirovnávána k majoránce, meduňce, mateřídoušce, pečenému jablku nebo bergamotové silici.
Makrochemické reakce: KOH – na pokožce klobouku zelená nebo hnědoolivová, v dužnině víceméně negativní, v hlíze třeně ovšem narůžovělá nebo načervenalá.
Výtrusný prach je rezavě hnědý.
Výtrusy jsou oválné až mandlovité, 11–12,5 x 6,5–7,5 µm, hrubě bradavčité.
Výskyt
Roste vzácně pod listnáči (dub, habr, lípa, líska) na vápnitých půdách.
Možná záměna
Charakteristická je výrazná vůně dužniny a převládající žluté zbarvení klobouku i lupenů mladých plodnic.
Podobně voní pavučinec zlatohnědý (Cortinarius percomis) rostoucí pod smrky a jedlemi, pavučinec žlutosladký (Cortinarius xanthosuavis) vonící jako nezralý banán nebo pavučinec nancyský (Cortinarius nanceiensis) s kloboukem od středu postupně červenohnědým.
Kuchyňské využití
Je nejedlý.