sametovka polokulovitá
Conocybe semiglobata Kühner & Watling 1980
Říše: houby (Fungi)
Kmen: stopkovýtrusné (Basidiomycota)
Třída: rouškaté (Agaricomycetes)
Řád: pečárkotvaré (Agaricales)
Čeleď: slzečníkovité (Bolbitiaceae)
Rod: sametovka (Conocybe)
Stručný popis
Klobouk je široký 5–25 mm, obvykle polokulovitý, někdy zvoncovitý nebo oble kuželovitý, hygrofánní, za vlhka hnědý, okrově hnědý nebo šedohnědý, někdy s rezavými nebo olivovovými odstíny, pouze v mládí při okraji prosvítavě rýhovaný, při zasychání bledší, šedookrový nebo krémový.
Lupeny jsou středně husté, nejprve světle okrové, později rezavě hnědé, v dospělosti výrazně tmavší než povrch klobouku i třeně.
Třeň je válcovitý, 25–90 x 1–2 mm, někdy zakončen nevýraznou hlízou širokou až 3,5 mm, ojíněný, podélně rýhovaný, v mládí světle okrový, postupně od báze až tmavě hnědý.
Dužnina je tenká, bez význačnější vůně nebo chuti.
Výtrusy jsou elipsoidní, 10–15 x 5,5–9 µm, v KOH oranžově hnědé až červenohnědé, tlustostěnné, s až 2 µm širokým klíčním pórem.
Cheilocystidy jsou kuželkovité, 15–25 x 6–11 µm, s hlavičkou širokou 4–5,5 µm. Basidie jsou čtyřvýtrusé.
Na pokožce třeně nacházíme především kuželkovité buňky, o trochu větší než cheilocystidy, zejména v horní části třeně někdy prostřídané kulovitými nebo protáhlými nekuželkovitými buňkami.
Výskyt
Roste od května do listopadu, hojně, obvykle v trávě, zejména na otevřených stanovištích, někdy však i v opadu listnatých i jehličnatých lesů.
Možná záměna
Význačnými znaky jsou v rámci rodu středně velké plodnice s polokulovitým, jen v mládí rýhovaným kloboukem, v dospělosti s tmavě kontrastními lupeny, a poměrně velkými výtrusy.
Sametovka útlá (Conocybe tenera) má v o něco menší, někdy trochu mandlovité, nevýrazně tlustostěnné výtrusy a výraznější rýhování klobouku mladých plodnic.
Sametovka oválná (Conocybe subovalis) má objemnější kuželkovité cystidy s výrazně širší hlavičkou.
Je popsána sametovka polokulovitá zvoncovitá (Conocybe semiglobata var. campanulata) s kloboukem spíše zvoncovitým a o něco většími výtrusy, hranice pro určení je však neostrá.
Kuchyňské využití
Je nejedlá.
Ekologie a výskyt
Je jedním z nejhojnějších druhů otevřených sušších travnatých lokalit, ale vyskytuje se i na travnatých místech v opadu jehličnatých i listnatých lesů, roste i na písešných dunách mořského pobřeží. Evropské sběry severně od Alp od května do září.
Hausknecht (2009)