šedopórka osmahlá
Bjerkandera adusta (Willd.) P. Karst. 1880
Říše: houby (Fungi)
Kmen: stopkovýtrusné (Basidiomycota)
Třída: rouškaté (Agaricomycetes)
Řád: chorošotvaré (Polyporales)
Čeleď: dřevokazovité (Meruliaceae)
Synonyma
Bjerkandera isabellina (Schwein.) P. Karst. 1879
Bjerkandera scanica (Fr.) P. Karst. 1882
Coriolus alabamensis Murrill 1907
Daedalea fennica (P. Karst.) P. Karst. 1906
Daedalea solubilis Velen. 1926
Gloeoporus adustus (Willd.) Pilát 1937
Gloeoporus crispus (Pers.) G. Cunn. 1965
Grifola adusta (Willd.) Zmitr. & Malysheva 2006
Leptoporus adustus (Willd.) Quél. 1886
Leptoporus crispus (Pers.) Quél. 1886
Leptoporus nigrellus Pat. 1903
Polyporus adustus (Willd.) Fr. 1821
Polyporus amesii Lloyd 1915
Polyporus atropileus Velen. 1925
Polyporus burtii Peck 1897
Polyporus carpineus (Sowerby) Fr. 1818
Polyporus cinerascens Velen. 1922
Polyporus crispus (Pers.) Fr. 1821
Polyporus curreyanus Berk. ex Cooke 1886
Polyporus digitalis Berk. 1854
Polyporus dissitus Berk. & Broome 1873
Polyporus excavatus Velen. 1922
Polyporus fumosogriseus Cooke & Ellis 1881
Polyporus halesiae Berk. & M.A. Curtis 1853
Polyporus isabellinus (Schwein.) Steud. 1824
Polyporus lindheimeri Berk. & M.A. Curtis 1872
Polyporus macrosporus Britzelm. 1894
Polyporus murinus Rostk. 1838
Polyporus nigrellus (Pat.) Sacc. & D. Sacc. 1905
Polyporus ochraceocinereus Britzelm. 1895
Polyporus scanicus Fr. 1863
Polyporus secernibilis Berk. 1847
Polyporus subcinereus Berk. 1839
Polyporus tegumentosus Velen. 1925
Polystictus adustus (Willd.) Gillot & Lucand 1890
Polystictus alabamensis (Murrill) Sacc. & Trotter 1912
Polystictus carpineus (Sowerby) Konrad 1923
Polystictus gloeoporoides Speg. 1889
Polystictus puberulus Bres. 1920
Poria argentea Ehrenb. 1818
Poria curreyana (Berk. ex Cooke) G. Cunn. 1947
Tyromyces adustus (Willd.) Pouzar 1966
Popis
Plodnice jsou jednoleté, kloboukaté, polokloboukaté nebo rozlité. Jednotlivé klobouky mohou být uspořádány vedle sebe i střechovitě nad sebou, často vzájemně srůstají.
Klobouk je polokruhovitý, široký 20–60 mm, od substrátu odstávající až 30 mm, nepříliš masitý o tloušťce do 6 mm. Bokem srůstající klobouky někdy tvoří souvislou římsu, báze bývá často rozlitá. Horní sterilní povrch klobouku je zprvu bílá, plstnatá, později šedookrová až šedohnědá, někdy slabě pásovaná, olysávající. Okraj je často zvlněný, růstová zóna zůstává bílá.
Rourky jsou cca 2 mm vysoké, tmavě šedé. Póry jsou husté (4–7 / mm), zprvu bílé, brzy šedivějící, víceméně okrouhlé, někdy nepravidelně mnohoúhelníkové nebo protáhlé..
Třeň chybí.
Dužnina je spíše tenká, tuhá, světlejší než rourky, od rourek ji odděluje tenká tmavá vrstva. Vůně je obvykle nevýrazná. Chuť je nevýrazná nebo nakyslá.
Výtrusný prach je bělavý nebo nažloutlý.
Výtrusy jsou eliptické až mírně válcovité, 4–6 x 2,5–3,5 µm.
Výskyt
Roste hojně, od května do listopadu, na oslabených nebo tlejících kmenech a větvích listnatých stromů (buk, habr, javor, bříza, topol, dub, vrba, jasan, ovocné stromy aj.), vzácně i na jehličnanech. Zbytky plodnic jsou pozorovatelné celoročně.
Způsobuje bílou hnilobu dřeva.
Možná záměna
Množství synonym ukazuje na značnou proměnlivost druhu. Zvláště rozlité formy mohou při určování způsobovat problémy. Nicméně je to houba velmi hojná a lze ji časem nakoukat. Podstatným znakem jsou šedivá ústí rourek.
Šedopórka zakouřená (Bjerkandera fumosa) vytváří poněkud masitější klobouky a její dužnina je naopak tmavší než rourky. Má větší, nepříliš kontrastně šedivé póry.
Šedivé póry může mít také outkovka jednobarvá (Cerrena unicolor), její póry jsou však nepravidelně protáhlé a klobouk je chlupatý.
Kuchyňské využití
Nejedlá houba.
Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Karel Tejkal