Atlas hub / Nálezy

šedopórka zakouřená
Bjerkandera fumosa (Pers.) P. Karst. 1880

Říše: houby (Fungi)

Kmen: stopkovýtrusné (Basidiomycota)

Třída: rouškaté (Agaricomycetes)

Řád: chorošotvaré (Polyporales)

Čeleď: dřevokazovité (Meruliaceae)

Rod: šedopórka (Bjerkandera)

Synonyma

Bjerkandera fragrans (Peck) Murrill 1905

Bjerkandera holmiensis (Fr.) P. Karst. 1889

Bjerkandera pallescens (Fr.) P. Karst. 1881

Daedalea imberbis (Bull.) Chevall. 1826

Daedalea saligna Fr. 1818

Gloeoporus fumosus (Pers.) Pilát 1937

Grifola fumosa (Pers.) Zmitr. & Malysheva 2006

Leptoporus fumosus (Pers.) Pat. 1903

Leptoporus imberbis (Bull.) Quél. 1888

Polyporus aberrans Velen. 1925

Polyporus decurrens Velen. 1922

Polyporus demissus Berk. 1845

Polyporus emergens Velen. 1922

Polyporus eminens Velen. 1922

Polyporus fragrans Peck 1878

Polyporus fumosus (Pers.) Fr. 1818

Polyporus hederae Ade 1911

Polyporus imberbis (Bull.) Fr. 1838

Polyporus pallescens Fr. 1818

Polyporus robiniae Velen. 1922

Polyporus salignus (Fr.) Fr. 1838

Polyporus tyttlianus Velen. 1922

Tyromyces fumosus (Pers.) Pouzar 1966

Popis

Plodnice jsou jednoleté, kloboukaté, polokloboukaté nebo rozlité. Jednotlivé klobouky mohou být uspořádány vedle sebe i střechovitě nad sebou, často vzájemně srůstají.

Klobouk je polokruhovitý, široký 50–150 mm, od substrátu odstávající až 60 mm, poměrně masitý, o tloušťce až 30 mm. Báze bývá často rozlitá. Horní sterilní povrch klobouku je nejprve světle krémová, sametová, později okrová, okrově hnědá, šedohnědá, někdy nevýrazně pásovaná, olysávající. Okraj je často zvlněný, růstová zóna zůstává bílá.

Rourky jsou až 4 mm vysoké, bělavé až šedookrové. Póry jsou spíše husté (2–4 / mm), zprvu bělavé, oinakz šedivějící, okrouhlé nebo nepravidelně mnohoúhelníkové.

Třeň chybí.

Dužnina je tuhá, tmavší než rourky, od rourek ji odděluje tenká tmavá vrstva. Vůně je lehce nasládlá (anýzová).

Výtrusný prach je bělavý.

Výtrusy jsou eliptické až mírně válcovité, 4–6,5 x 2,5–3,5 µm.

zralé výtrusy (H2O)

Výskyt

Roste roztroušeně na tlejících kmenech a větvích listnatých stromů, především vrb a topolů, ale i jasanů, jírovců nebo javorů. Plodnice lze najít celoročně, ve vegetativním stavu se objevují nejvíce od května do listopadu.

Způsobuje bílou hnilobu dřeva.

Možná záměna

Šedopórka osmahlá (Bjerkandera adusta) vytváří tenčí klobouky a její dužnina je naopak světlejší než rourky. Má menší (hustší) póry.

Kuchyňské využití

Nejedlá houba.

foto Karel Tejkal foto Karel Tejkal foto Karel Tejkal foto Karel Tejkal foto Karel Tejkal foto Karel Tejkal

Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Karel Tejkal

Literatura

Vampola P., Charvátová E. (2021): Choroše Evropy ve sbírkách Muzea Vysočiny Jihlava
Bjerkandera fumosa – šedopórka zakouřená
Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha
Bjerkandera fumosa – šedopórka zakouřená
Holec J., Bielich A., Beran M. (2012): Přehled hub střední Evropy. Academia, Praha
Bjerkandera fumosa – šedopórka zakouřená
Papoušek T. (2010): Velký fotoatlas hub z jižních Čech, 2. opravené vydání
Antonín V. (2006): Encyklopedie hub a lišejníků. Academia, Praha
Bjerkandera fumosa – šedopórka zakouřená
Bernichia A. (2005): Polyporaceae, Edizioni Candusso, Italia