muchomůrka Vittadiniho
Amanita vittadinii (Moretti) Vittad. 1826
Říše: houby (Fungi)
Kmen: stopkovýtrusné (Basidiomycota)
Třída: rouškaté (Agaricomycetes)
Řád: pečárkotvaré (Agaricales)
Čeleď: muchomůrkovité (Amanitaceae)
Rod: muchomůrka (Amanita)
Synonyma
Aspidella vittadinii (Moretti) E.-J. Gilbert 1940
Saproamanita vittadinii (Moretti) Redhead, Vizzini, Drehmel & Contu 2016
Stručný popis
Klobouk je široký 50–120 (150) mm, nejprve téměř kulovitý, později polokulovitý, sklenutý až plochý, v mládí bílý, postupně bělavý, krémový nebo světle okrově hnědý, pokrytý nepravidelně tvarovanými šupinami a s okrajem ověšeným zbytky závoje.
Lupeny jsou husté, volné, bělavé nebo krémové, v dospělosti někdy nazelenalé.
Třeň je válcovitý, 70–160 x 15–30 mm, na bázi úzce vřetenovitý, vylomitelný, bělavý, pod výrazným prstenem pokrytý nápadnými, odstávajícími, někdy však mizejícími šupinkami.
Dužnina je bílá, s nevýraznou vůní a chutí.
Výtrusný prach je bílý.
Výtrusy jsou široce elipsoidní, 10–13 x 7,5–10 μm, hladké, amyloidní.
Výskyt
Muchomůrka Vittadiniho je teplomilný druh původem ze Středomoří a v ČR bývala velmi vzácná. V posledních letech je však hlášena řada nových lokalit, a to především v městských parcích.
Ukazuje se, že nevytváří mykorhizu, může tedy růst i na výhradně travnatých stanovištích, kde za příhodných podmínek vytváří čarodějné kruhy a pruhy jako některé druhy pečárek. Nalézt ji ale můžeme i při okrajích lesů nebo v parcích pod listnáči.
Možná záměna
Mladé, bílé nebo téměř bílé plodnice s výraznými šupinkami na klobouku a na třeni jsou v podstatě nezaměnitelné. V dospělosti může muchomůrka Vittadiniho připomínat plodnice jiných velkých bělavých muchomůrek, např. muchomůrku ježohlavou (Amanita solitaria) nebo muchomůrku šiškovitou (Amanita strobiliformis).
Kuchyňské využití
Je pravděpodobně mírně jedovatá, je však chráněna zákonem jako kriticky ohrožený druh a zprávy o její konzumaci chybí.
Autorství obrázků: Radim Dvořák