muchomůrka ryšavá
Amanita fulva Pers. 1818
Říše: houby (Fungi)
Kmen: stopkovýtrusné (Basidiomycota)
Třída: rouškaté (Agaricomycetes)
Řád: pečárkotvaré (Agaricales)
Čeleď: muchomůrkovité (Amanitaceae)
Rod: muchomůrka (Amanita)
Synonyma
Amanita vaginata var. fulva (Schaeff.) Gillet 1874
Amanitopsis fulva (Schaeff.) W.G. Sm.
Amanitopsis vaginata var. fulva (Schaeff.) Sacc. 1887
Popis
Klobouk je široký 30–80 (100) mm, nejprve vejčitý, později zvoncovitý, nebo sklenutý, nakonec rozložený s nízkým středovým hrbolem, tenký, oranžově až rezavě hnědý, většinou bez zbytků závoje. Okraj klobouku je dlouze a výrazně rýhovaný, v dospělosti někdy zvednutý.
Lupeny jsou středně husté až husté, široké, bělavé, u třeně volné.
Třeň je válcovitý, 80–150 (180) x 5–15 mm, směrem ke klobouku mírně zúžený, brzo dutý, bělavý krémový až světle okrový, bez prstenu. Vyrůstá z nepomíjivé bělavé, z vnější strany často narezlé pochvy.
Dužnina je bílá, křehká. Chuť i vůně jsou nenápadné.
Výtrusný prach je bílý.
Výtrusy jsou kulovité, o průměru 9–12 µm, průsvitné, hladké, neamyloidní.
Výskyt
Roste od června do listopadu, místy velmi hojně, v lesích všech typů, s oblibou zejména pod břízami, duby, buky, smrky a borovicemi na vlhkých kyselých půdách.
Možná záměna
Muchomůrka šafránová (Amanita crocea) vytváří obvykle mohutnější plodnice s živě oranžovým kloboukem a žíhaným třeněm. Zbytky závoje (například vnější strana pochvy) jsou alespoň v mládí bílé.
Kuchyňské využití
Jedlá houba, která se však kvůli křehké dužnině obtížně skladuje a transportuje. Při sběru pozor na záměnu se smrtelně jedovatou muchomůrkou zelenou (Amanita phalloides) a druhy z jejího příbuzenstva.
Poznámky k systematice
Česky také muchomůrka plavá, pošvatka plavá.
Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Karel Tejkal, Oldřich Jindřich