muchomůrka šafránová
Amanita crocea (Quél.) Singer 1951
Říše: houby (Fungi)
Kmen: stopkovýtrusné (Basidiomycota)
Třída: rouškaté (Agaricomycetes)
Řád: pečárkotvaré (Agaricales)
Čeleď: muchomůrkovité (Amanitaceae)
Rod: muchomůrka (Amanita)
Synonyma
Amanita vaginata var. crocea Quél. 1898
Amanitopsis crocea (Quél.) E.-J. Gilbert 1928
Popis
Klobouk je široký 30–120 mm, nejprve vejčitý, později plochý se středovým hrbolem, oranžový až žlutookrový, na okraji od mládí výrazně rýhovaný, hladký, lesklý.
Lupeny jsou bělavé, vysoké, husté, v dospělosti žloutnoucí.
Třeň je válcovitý, 100–180 x 15–30 mm, směrem k bázi mírně rozšířený, dutý, bez prstenu, žlutooranžově šupinatý, vyrůstající z výrazné bělavé pochvy.
Dužnina je bělavá, velmi křehká, nevýrazné chuti a vůně.
Výtrusný prach je bílý.
Výtrusy jsou téměř kulovité, o průměru 8–11 µm, průsvitné, hladké.
Výskyt
Roste od června do listopadu, jen místy hojně, v lesích všech typů i mimo les, nejvíce v podhorských oblastech. Mykorhizu tvoří s jehličnatými i listnatými stromy (bříza, smrk).
Možná záměna
Muchomůrka šafránová je krásná, velká a reprezentativní houba, kterou při setkáních často nelze přehlédnout.
Muchomůrka plavá (Amanita fulva) je hojnější, celkově menší, nemá šupinatý třeň, zbarvena je spíše hnědorezavě, bez výrazných oranžových odstínů, na bázi třeně má oranžovou pochvu.
Záměna je možná i s ostatními druhy bezprstenných muchomůrek (sekce Vaginatae), kterých je několik desítek druhů.
Kuchyňské využití
Je jedlá, ale pro křehkou dužninu se obtížně transportuje a vyžaduje delší tepelnou úpravu.
Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Věra Svobodová, Tomáš Chaluš