muchomůrka nažloutlá
Amanita flavescens (E.-J. Gilbert & S. Lundell) Contu 1988

Říše: Fungi

Kmen: Basidiomycota

Třída: Agaricomycetes

Řád: Agaricales

Čeleď: Amanitaceae

Rod: Amanita

Synonyma

Amanita contui Bon & Courtec. 1989

Stručný popis

Klobouk je široký 40–100 mm, nejprve zvoncovitý, později sklenutý nebo široce kuželovitý, někdy se středovým hrbolkem, žlutooranžový, v dospělosti od okraje vybledající, někdy se zbytky bělavého nebo naoranžovělého závoje, při okraji rýhovaný.

Lupeny jsou bělavé nebo krémové, vysoké a husté.

Třeň je válcovitý, 70–120 x 10–15 mm, směrem k bázi mírně rozšířený, v dospělosti dutý, bez prstenu, bílý, s drobnými bělavými šupinkami bez výrazných prstencovitých pásů. Vyrůstá z bělavé nebo naoranžovělé pochvy.

Dužnina je bělavá, velmi křehká, nevýrazné chuti a vůně.

Výtrusný prach je bílý.

Výtrusy jsou široce oválné až téměř kulovité, 9–12,5 x 8–10,5 µm, průsvitné, hladké.

Výskyt

Roste od června do listopadu pod listnáči, především pod břízami. Je v Evropě široce rozšířena, téměř všude však vzácná.

Možná záměna

Muchomůrka šafránová (Amanita crocea) vytváří obvykle větší plodnice se sytě oranžovým kloboukem a žlutooranžově šupinatým třeněm s prstencovým vzorem.

Hojná muchomůrka ryšavá (Amanita fulva) je zbarvena spíše hnědorezavě, bez výrazných oranžových odstínů, na bázi třeně má oranžovou pochvu.

Záměna je možná i s ostatními druhy bezprstenných muchomůrek (sekce Vaginatae), kterých je několik desítek druhů.

Kuchyňské využití

Je jedlá, ale pro křehkou dužninu se obtížně transportuje a vyžaduje delší tepelnou úpravu.

Autorství obrázků: Radim Dvořák

Literatura

Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha
Amanita contui – muchomůrka nažloutlá