muchomůrka hnědožlutá
Amanita battarrae (Boud.) Bon 1985
Říše: houby (Fungi)
Kmen: stopkovýtrusné (Basidiomycota)
Třída: rouškaté (Agaricomycetes)
Řád: pečárkotvaré (Agaricales)
Čeleď: muchomůrkovité (Amanitaceae)
Rod: muchomůrka (Amanita)
Synonyma
Amanita umbrinolutea (Secr. ex Gillet) Bataille 1910
Amanitopsis battarrae Boud. 1902
Popis
Klobouk je široký 40–120 mm, nejprve vejčitý, později zvoncovitý nebo sklenutý, nakonec rozložený, uprostřed někdy prohloubený, často s nízkým středovým hrbolem, žlutoolivový nebo šedohnědý, s kontrastními soustřednými zónami, na okraji dlouze a výrazně rýhovaný. Zbytky závoje na pokožce klobouku téměř vždy chybí.
Lupeny jsou středně husté až řídké, široké, bělavé, obvykle s šedohnědým ostřím, u třeně volné.
Třeň je válcovitý, 50–200 x 5–20 mm, směrem ke klobouku mírně zúžený, pod lupeny bělavý, ve střední a spodní části hnědě šupinkatý, bez prstenu. Vyrůstá z úzké a vysoké pochvy, v mládí bílé, později od okraje reznoucí.
Dužnina je bílá, křehká. Vůně je nevýrazná, chuť podle Holec a kol. (2012) svíravá.
Výtrusný prach je bílý.
Výtrusy jsou kulovité, o průměru 9,5–15 µm, průsvitné, hladké, neamyloidní.
Výskyt
Roste od června do října, hojně, v jehličnatých a smíšených lesích. Mykorhizu vytváří se smrky, jedlemi a borovicemi. Upřednostňuje kyselé půdy.
Možná záměna
Charakteristickými znaky jsou reznoucí pochva, kontrastní ostří lupenů a zónovaný klobouk.
Na podobných stanovištích roste muchomůrka šedopochvá (Amanita submembranacea) s hojnými zbytky závoje na pokožce klobouku a šednoucí pochvou.
Velmi hojná muchomůrka pošvatá (Amanita vaginata) má šedivou, nejvýše šedohnědou pokožku klobouku, nekontrastní ostří lupenů a bělavé šupinky na třeni.
Kuchyňské využití
Jedlá houba, která se však kvůli křehké dužnině obtížně skladuje a transportuje.
Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Karel Tejkal