muchomůrka pošvatá
Amanita vaginata (Bull.) Lam. 1783
Říše: houby (Fungi)
Kmen: stopkovýtrusné (Basidiomycota)
Třída: rouškaté (Agaricomycetes)
Řád: pečárkotvaré (Agaricales)
Čeleď: muchomůrkovité (Amanitaceae)
Rod: muchomůrka (Amanita)
Popis
Klobouk je 30–80 mm široký, v mládí zvonovitý, později vyklenutý až ploše rozložený se širokým středovým hrbolem, nejčastěji šedý, ale i šedookrový nebo téměř bílý, spíše výjimečně se zbytky vela, hladký, na okraji rýhovaný.
Lupeny jsou spíše husté, bělavé, volné.
Třeň je válcovitý nebo směrem k bázi mírně kuželovitě rozšířený, 40–120 x 10–20 mm, bílý, bez prstenu, v mládí jemně šupinkatý, v dospělosti dutý.
Mladé plodnice se vyvíjejí z vejcovitého útvaru částečně ponořeného v substrátu, zbytky obalu (vela) pak zůstávají na bázi třeně jako pochva.
Dužnina je bělavá, křehká, chuť a vůně nevýrazná.
Výtrusný prach je bílý.
Výtrusy jsou kulovité, 8–12 (14) µm.
Výskyt
Roste od května do října, poměrně hojně v jehličnatých i listnatých lesích, upřednostňuje kyselé půdy.
Možná záměna
Zaměnitelná především s ostatními druhy pošvatek (muchomůrky s pochvou avšak bez prstenu na třeni), od kterých se liší především barvou klobouku nebo šupinek na třeni. Je popsáno mnoho druhů a variet pošvatek a bezpečné rozlišení může být někdy problematické.
Nezkušený houbař si muchomůrku pošvatku nebo některý z příbuzných druhů může poplést i se smrtelně jedovatou muchomůrkou z okruhu muchomůrky zelené (Amanita phalloides), jejichž plodnice mají na třeni prsten, který se však v dospělosti může ztratit.
Kuchyňské využití
Jedlá houba vyžadující dobrou tepelnou úpravu, protože za syrova může způsobit trávící potíže. Navíc obtížně snáší transport a pro záměnu s muchomůrkami z okruhu muchomůrky zelené (Amanita phalloides) ji nezkušeným houbařům rozhodně nelze doporučit ke sběru.
Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Karel Tejkal