čirůvka opálená
Tricholoma ustaloides Romagn. 1954
Říše: houby (Fungi)
Kmen: stopkovýtrusné (Basidiomycota)
Třída: rouškaté (Agaricomycetes)
Řád: pečárkotvaré (Agaricales)
Čeleď: čirůvkovité (Tricholomataceae)
Rod: čirůvka (Tricholoma)
Stručný popis
Klobouk je široký 40–80 (100) mm, dosti masitý, zprvu polokulovitý nebo zvoncovitý, později sklenutý až ploše rozprostřený, bez středového hrbolku, hnědý, žlutohnědý, oranžově hnědý až rezavě hnědý, za vlhka nápadně lepkavý, i za sucha spíše lesklý. Okraj klobouku je dlouho podehnutý, v dospělosti obvykle zvlněný. Lupeny jsou středně husté, v mládí bělavé, později okrovějící, nakonec s rezavými skvrnami. Třeň je válcovitý nebo kyjovitý, 40–100 x 10–20 mmm, hladký nebo podélně vláknitý, rezavě hnědý, pod kloboukem s úzkou ohraničenou bělavou zónou. Dužnina je dosti tuhá, bělavá, pod pokožkou klobouku a třeně v barvě plodnice. Vůně je moučná, chuť okamžitě hořká. Výtrusný prach je bílý až bělavý. Výtrusy jsou eliptické, dle Christensen a Heilmann-Clausen (2013) 4,9–8,4 x 3,9–6,5 µm.
Výskyt
Roste od září do listopadu, nehojně v listnatých lesích i mimo les pod buky, duby a habry.
Možná záměna
U podobně zbarvených čirůvek je třeba sledovat jejich ekologii.
Dosti podobná je čirůvka prstenitá (Tricholoma batschii) rostoucí pod borovicemi.
Pod buky rostoucí čirůvka osmahlá (Tricholoma ustale) se podle Socha a kol. (2012) od čirůvky opálené liší méně lepkavou pokožkou klobouku, někdy s hnědě naolivovělým odstínem, dužninou ve stáří s tendencí k černání, méně výraznou moučnou vůní, jakož i nezřetelně oddělenou horní blěavou a spodní hnědě zbarvenou částí třeně.
Čirůvka žlutohnědá (Tricholoma fulvum) roste pod břízami.
Čirůvka lesklá (Tricholoma pseudonictitans) roste pod smrky a jedlemi.
Kuchyňské využití
Je nejedlá.
Autorství obrázků: Tomáš Chaluš