pestřec bradavčitý
Scleroderma verrucosum (Bull.) Pers. 1801

Popis

Plodnice jsou o průměru 20–70 mm, kulovité, oválné, ledvinovité, ve spodní části většinou přecházející v krátký brázditý třeň, z nějž vybíhají provazce podhoubí. Okrovka je nejprve hladká, později s drobnými nepravidelnými šupinkami, žlutohnědá, hnědá až šedohnědá, za sucha rozpraskaná, při poranění načervenalá, tenká (tloušťka do 1 mm), ve stáří s prasklinami, kterými jsou uvolňovány výtrusy.

Dužnina je zprvu tuhá a bílá, postupně černající a jemně mramorovaná, příjemné kořeněné vůně.

Výtrusný prach je tmavě šedohnědý.

Výtrusy jsou téměř kulovité o průměru 8–12 µm, izolovaně ostnité, s ostny vysokými asi 1 µm.

Výskyt

Roste od července do října, hojně, zpravidla ve skupinách, kolem cest, na okrajích lesů, v zahradách, v parcích, především na písčité půdě, často pod duby.

Možná záměna

Pestřec obecný (Scleroderma citrinum) vytváří větší plodnice s výraznějšími šupinkami a silnější okrovkou. Má síťnaté výtrusy.

Pestřec jamkatý (Scleroderma areolatum) má plodnice s nejvýše slabě vyvinutým třeněm. Mikroskopicky jej lze odlišit díky větším výtrusům s výraznější izolovaně ostnitou ornamentikou.

Plodnice pestřce prášivkovitého (Scleroderma bovista) jsou obvykle menší. Má síťnaté výtrusy.

Kuchyňské využití

Jedovatá houba. Někteří houbaři však velmi mladé plodnice, které mají ještě bílou dužninu, krájí na plátky, suší a používají v malém množství jako houbové koření. Kuchyňské uplatnění pestřců ale nelze doporučit, některé osoby jsou na obsažené jedovaté látky značně citlivé. Houbové koření lze připravit i z jedlých druhů hub.

Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Karel Tejkal

Literatura