Atlas hub / Nálezy

ohnivec šarlatový
Sarcoscypha coccinea (Jacq.) Boud. 1885

Říše: houby (Fungi)

Kmen: vřeckovýtrusné (Ascomycota)

Třída: terčoplodé (Pezizomycetes)

Řád: kustřebkotvaré (Pezizales)

Čeleď: ohnivcovité (Sarcoscyphaceae)

Rod: ohnivec (Sarcoscypha)

Stručný popis

Ohnivec šarlatový (Sarcoscypha coccinea) je velmi podobný ohnivci rakouskému (Sarcoscypha austriaca). Dříve byl tento druh pojímán značně široce a většina popisů uváděných ve starší české literatuře se pravděpodobně týká ohnivce rakouského. Tím méně lze důvěřovat údajům z internetu.

Plodnice ohnivce šarlatového (Sarcoscypha coccinea) by měly být o něco tenčí a křehčí než plodnice ohnivce rakouského. Při mikroskopii čerstvých výtrusů bychom měli pozorovat jen několik drobnější kapek při vrcholech výtrusu. A především – vláknění na vnější neplodné straně klobouku mají tvořit téměř rovná vlákna s krystalky inkrustace.

Výskyt

Ohnivec šarlatový je ve střední Evropě vzácný a minimálně z poslední doby není znám jediný bezpečně prokázaný nález z České republiky. Podle Holec a kol. (2012) roste zejména na tlejícím dřevě buků, jilmů, dubů a lísek.

Možná záměna

Ohnivec rakouský (Sarcoscypha austriaca) má ve výtrusech mnoho drobných kapiček a vnější vrstva klobouku je tvořena zkroucenými vlákny.

Ohnivec jurský (Sarcoscypha jurana) roste výhradně na dřevě lip, ve výtrusech má jen několik větších kapiček a vnější vrstva klobouku je také tvořena zkroucenými vlákny.

Literatura

Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha
Sarcoscypha coccinea – ohnivec šarlatový
Antonín V. (2006): Encyklopedie hub a lišejníků. Academia, Praha
Sarcoscypha coccinea – ohnivec šarlatový
Hagara L., Antonín V., Baier J. (2005): Houby. Aventinum, Praha
Cyril Kosina (2000): Ohnivec šarlatový? - Sarcoscypha coccinea agg. Česká mykologická společnost. Mykologický sborník 2/2000.
Šebek S. (1995): Známe dobře ohnivec šarlatový - Sarcoscypha coccinea (Scop.: Fr.) Lamb. s. l.? Česká mykologická společnost. Mykologický sborník 2/1995.
Ladislav Hagara (1993): Atlas hub. Neografia, Martin