Atlas hub / Nálezy

ohnivec rakouský
Sarcoscypha austriaca (Berk. & Sacc.) Boud. 1907

Říše: houby (Fungi)

Kmen: vřeckovýtrusné (Ascomycota)

Třída: terčoplodé (Pezizomycetes)

Řád: kustřebkotvaré (Pezizales)

Čeleď: ohnivcovité (Sarcoscyphaceae)

Rod: ohnivec (Sarcoscypha)

Popis

Plodnice je rozdělena na klobouk a třeň.

Klobouk je široký 20–50 (80) mm, zprvu pohárovitý nebo hluboce miskovitý, později mělce otevřený až ve stáří někdy téměř plochý, s nepravidelně zvlněným a rozpraskaným okrajem. Vnější neplodná strana klobouku je v mládí bělavá, pokrytá jemnou plstí, která ve stáří mizí a povrch nabírá narůžovělou, naoranžovělou, špinavě načervenalou nebo žlutavou barvu. Vnější vrstvička je za čerstva poměrně dobře oddělitelná od dužniny.

Rouško (vnitřní výtrusorodý povrch klobouku) je sytě červené, hladké.

Třeň je poměrně krátký, 5–20 x 3–5 mm, zbarvený podobně jako vnější povrch klobouku.

Dužnina je bílá nebo bělavá. Vůně je nevýrazná.

Výtrusný prach je bílý.

Výtrusy jsou elipsoidní nebo válcovité, 20–40 x 10–15 µm, na pólech často uťaté, za čerstva s množstvím kapek rozmístěných v celém objemu výtrusu či u jeho konců.

Plstnatá vnější vrstva klobouku je tvořena zkoucenými vlákny o tloušťce 3–4 µm.

foto Karel Tejkal
vnější plstnatá vrstva klobouku (Melzerovo činidlo)

Výskyt

Roste obvykle od února do dubna (za mírné zimy již od Vánoc) na spadaných větvičkách listnatých dřevin. Roztroušeně. Jako substrát je v literatuře (např. Holec a kol. (2012), Fellner (2016)) uváděn buk, habr, javor, olše, vrba nebo akát. Dle našich zkušeností roste také na větvičkách jasanů.

Možná záměna

Při určování ohnivců je velmi důležitá mikroskopie, přičemž se doporučuje mikroskopovat čerstvé plodnice.

Vzácnější ohnivec jurský (Sarcoscypha jurana) roste výhradně na větvičkách lip a ve výtrusech pozorujeme jen několik málo výrazně větších kapek.

Ohnivec šarlatový (Sarcoscypha coccinea), se kterým býval ohnivec rakouský (Sarcoscypha austriaca) dříve hojně zaměňován, má dle Holec a kol. (2012) téměř rovné, krystaly posázené chlupy a výtrusy s několika malými kapkami. Ve střední Evropě je velmi vzácný a v posledních letech nebyl v České republice doložen.

foto Karel Tejkal foto Karel Tejkal foto Karel Tejkal foto Karel Tejkal

Autorství textů: Karel Tejkal, Martin Bartůšek
Autorství obrázků: Karel Tejkal

Literatura

Fellner R. (2016): Atlas krkonošských mechorostů, lišejníků a hub 2, Správa Krkonošského národního parku
Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha
Sarcoscypha austriaca – ohnivec rakouský
Holec J., Bielich A., Beran M. (2012): Přehled hub střední Evropy. Academia, Praha
Sarcoscypha austriaca – ohnivec rakouský
Papoušek T. (2010): Velký fotoatlas hub z jižních Čech, 2. opravené vydání
Antonín V. (2006): Encyklopedie hub a lišejníků. Academia, Praha
Sarcoscypha austriaca – ohnivec rakouský
Míla Dobešová (1998): Ohnivec rakouský (Sarcoscypha austriaca). Česká mykologická společnost. Mykologický sborník 1/1998.
Šebek S. (1995): Známe dobře ohnivec šarlatový - Sarcoscypha coccinea (Scop.: Fr.) Lamb. s. l.? Česká mykologická společnost. Mykologický sborník 2/1995.