holubinka šedočernající
Russula rhodomelanea Sarnari 1993

Říše: Fungi

Stručný popis

Klobouk je široký 30–50 (90) mm, sklenutý, postupně rozšířený, nakonec mírně prohloubený, živě červený, uprostřed někdy tmavší, případně se žlutookrovými skvrnami. Okraj klobouku je v dospělosti krátce rýhovaný. Pokožka je hladká a lesklá, lze ji sloupnout asi do poloviny poloměru klobouku.

Lupeny jsou středně husté, s hojnými lupénky, bílé, při poranění šednoucí.

Třeň je válcovitý, 30–50 x 5–15 mm, bílý, od báze někdy šednoucí, výjimečně až černající, při poranění někdy nejdříve pomalu červená.

Dužnina je křehká, bílá, při poranění pomalu šednoucí až černající. Voní podobně jako holubinka křehká (Russula fragilis). Chuť je ostře palčivá.

Makrochemické reakce: guajak – negativní nebo téměř negativní.

Výtrusný prach je bílý (1a).

Výtrusy jsou široce oválné, 6,5–9,5 x 5,5–8 µm, se středně vysokou ornamentikou vytvářející téměř úplnou síťku.

Výskyt

Roste od července do listopadu v sušších listnatých lesích, obvykle v symbióze s dubem nebo habrem. Nálezy jsou dokladovány z kontinentální Evropy a z Velké Británie. Všude je vzácná.

Možná záměna

Charakteristickým znakem je šednutí až černání dužniny, které se projevuje zejména u starších plodnic.

Je blízce příbuzná s holubinkou lesní (Russula silvestris), ale lze ji zaměnit i s jinými červeně zbarvenými palčivými holubinkami.

Kuchyňské využití

Je nejedlá.

Poznámky k systematice

Podle Sarnari (1998) patří do sekce Russula, subsekce Russula.

Literatura

Hampe F., Eberhardt U., Kleine J., Verbeken A. (2013): Russula rhodomelanea and the question of Russula emeticella. Zeitschrift für Mykologie 79/2: 377-403