Atlas hub / Nálezy

holubinka skvrnitá
Russula maculata Quél. & Roze 1878

Říše: houby (Fungi)

Kmen: stopkovýtrusné (Basidiomycota)

Třída: rouškaté (Agaricomycetes)

Řád: holubinkotvaré (Russulales)

Čeleď: holubinkovité (Russulaceae)

Rod: holubinka (Russula)

Popis

Holubinka střední velikosti.

Klobouk je široký 40–100 mm, v mládí polokulovitý, později sklenutý až ploše rozprostřený a ve středu mělce prohloubený, červený až žlutooranžový, často rezavě skvrnitý, vybledající do světle žluté nebo světle okrové. Okraj klobouku je v dospělosti krátce a nevýrazně rýhovaný. Pokožka je bez větších obtíží slupitelná jen při okraji, nejvýše do 1/3 poloměru klobouku.

Lupeny jsou spíše husté, někdy s několika lupénky, příčně propojené, u třeně větvené, 6–12 mm vysoké, nejprve smetanové, v dospělosti žluté, ve stáří obvykle s rezavě hnědými skvrnami.

Třeň je válcovitý, 30–80 x 15–30 mm, v mládí tvrdý a plný, později houbovitě vycpaný až komůrkovitý, bílý, někdy narůžovělý.

Dužnina je bílá, po poranění a stářím rezavě hnědnoucí. Chuť je po chvíli palčivá, zvláště v lupenech.

Výtrusný prach je žlutý (4c–4d).

Výtrusy jsou široce elipsoidní, 7,5–10 x 6,5–8,5 µm, se středně vysokou až vysokou ornamentikou vytvářející neúplnou síťku.

zralé výtrusy (Melzerovo činidlo)

Výskyt

Roste od června do září, vzácně, na sušších stanovištích v listnatých lesích pod duby, méně často pod habry. Preferuje vápnité půdy v nižších polohách.

Možná záměna

Charakteristickými znaky jsou tmavý výtrusný prach zbarvující lupeny dospělých plodnic, skvrnatění pokožky klobouku, nevýrazná palčivost projevující se zpravidla až po několika sekundách ochutnávání a růst ve světlých listnatých lesích.

Holubinka měďová (Russula cuprea) má klobouk zbarvený spíše do hněda, je zřetelně palčivá a ornamentiku výtrusů tvoří vysoké téměř izolované bradavky.

Holubinka hájová (Russula decipiens) je výrazně palčivá.

Holubinka kulatovýtrusá (Russula globispora) má větší výtrusy (9,5–13 x 8,5–12 µm).

Holubinka měnlivá (Russula risigallina) vytváří menší a výrazně křehčí plodnice. Je nepalčivá.

Kuchyňské využití

Je nejedlá.

foto Karel Tejkal foto Karel Tejkal foto Karel Tejkal

Poznámky k systematice

Podle Sarnari (1998) patří do sekce Russula, subsekce Urentes.

Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Karel Tejkal

Literatura

Zíbarová L., Kolényová M., Tejklová T., Zehnálek P. [eds] (2024): Červený seznam hub (makromysetů) České republiky, Příroda 46: 48–192, Praha.
Russula maculata – holubinka skvrnitá
Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha
Russula maculata – holubinka skvrnitá
Holec J., Bielich A., Beran M. (2012): Přehled hub střední Evropy. Academia, Praha
Russula maculata – holubinka skvrnitá
Socha R., Hálek V., Baier J., Hák J. (2011): Holubinky. Academia, Praha
Socha R., Baier J., Hálek V. (2007): Sbíráme holubinky. Aventinum, Praha
Antonín V. (2006): Encyklopedie hub a lišejníků. Academia, Praha
Russula maculata – holubinka skvrnitá
Holec J., Beran M. a kol. (2006): Červený seznam hub (makromycetů) České republiky, Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky, Praha
Russula maculata – holubinka skvrnitá
Svrček M., Erhart J., Erhartová M. (1984): Holubinky. Academia, Praha
Russula maculata – holubinka skvrnitá
Melzer V. (1945): Atlas Holubinek
Russula maculata – holubinka skvrnitá