holubinka hájová
Russula decipiens (Singer) Svrček 1967
Říše: houby (Fungi)
Kmen: stopkovýtrusné (Basidiomycota)
Třída: rouškaté (Agaricomycetes)
Řád: holubinkotvaré (Russulales)
Čeleď: holubinkovité (Russulaceae)
Rod: holubinka (Russula)
Synonyma
Russula maculata var. decipiens Singer 1931
Popis
Holubinka střední velikosti.
Klobouk je široký 50–100 mm, v mládí sklenutý, později ploše rozprostřený, uprostřed prohloubený. Pokožka klobouku je za vlhka mírně lepkavá, za sucha matná, při okraji klobouku obvykle (karmínově, vínově) červená (popřípadě i růžová), někdy červenohnědá, uprostřed rozmytě žlutookrová, lze ji sloupnout asi do 1/2 poloměru. Okraj klobouku je v dospělosti krátce a nevýrazně rýhovaný.
Lupeny jsou poměrně husté, někdy s několika lupénky, příčně propojené, nejprve smetanové, v dospělosti žluté s oranžovým odstínem.
Třeň je válcovitý, 30–100 x 10–20 mm, na bázi někdy zúžený, bílý, vrásčitý, nejprve plný, v dospělosti houbovitě vycpaný, ve spodní části hnědoreznoucí.
Dužnina je v mládí velmi pevná, postupně však měknoucí a křehká, bílá, za vlhka šednoucí. Vůně je nevýrazná, někdy pryskyřičná (cedrové dřevo). Chuť okamžitě ostře palčivá.
Výtrusný prach je tmavě žlutý (4e), dle Kränzlin (2005) RGB = (255/179/128).
Výtrusy jsou široce elipsoidní, 7–10 x 6–8 µm, se střední až vysokou ornamentikou, s bradavkami pospojovanými krátkými či delšími hřebínky vytvářejícími nanejvýš dosti neúplnou síťku.
Výskyt
Roste od července do září, roztroušeně, jen místy hojně, v oblastech neutrálních nebo zásaditých půd bohatých na živiny, ve světlých listnatých lesích, na hrázích rybníků, v lesoparcích, především pod duby, méně často pod habry a buky.
Možná záměna
Charakteristickým znakem jsou velmi tmavý výtrusný prach a palčivá chuť dužniny.
Holubinka skvrnitá (Russula maculata) má obvykle rezavé skvrny na pokožce klobouku, mírně světlejší výtrusný prach (4c–4d) a nevýraznou palčivost dužniny projevující se zpravidla až po několika sekundách ochutnávání.
Holubinka měďová (Russula cuprea) má klobouk zbarvený spíše do hněda a ornamentiku výtrusů tvoří vysoké téměř izolované bradavky.
Holubinka kulatovýtrusá (Russula globispora) má větší výtrusy (9,5–13 x 8,5–12 µm).
Holubinka měnlivá (Russula risigallina) vytváří menší a výrazně křehčí plodnice. Je nepalčivá.
Kuchyňské využití
Je nejedlá.
Poznámky k systematice
Podle Sarnari (1998) patří do sekce Russula, subsekce Urentes.
Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Oldřich Jindřich