Atlas hub / Nálezy

holubinka hájová
Russula decipiens (Singer) Svrček 1967

Říše: houby (Fungi)

Kmen: stopkovýtrusné (Basidiomycota)

Třída: rouškaté (Agaricomycetes)

Řád: holubinkotvaré (Russulales)

Čeleď: holubinkovité (Russulaceae)

Rod: holubinka (Russula)

Synonyma

Russula maculata var. decipiens Singer 1931

Popis

Holubinka střední velikosti.

Klobouk je široký 50–100 mm, v mládí sklenutý, později ploše rozprostřený, uprostřed prohloubený. Pokožka klobouku je za vlhka mírně lepkavá, za sucha matná, při okraji klobouku obvykle (karmínově, vínově) červená (popřípadě i růžová), někdy červenohnědá, uprostřed rozmytě žlutookrová, lze ji sloupnout asi do 1/2 poloměru. Okraj klobouku je v dospělosti krátce a nevýrazně rýhovaný.

Lupeny jsou poměrně husté, někdy s několika lupénky, příčně propojené, nejprve smetanové, v dospělosti žluté s oranžovým odstínem.

Třeň je válcovitý, 30–100 x 10–20 mm, na bázi někdy zúžený, bílý, vrásčitý, nejprve plný, v dospělosti houbovitě vycpaný, ve spodní části hnědoreznoucí.

Dužnina je v mládí velmi pevná, postupně však měknoucí a křehká, bílá, za vlhka šednoucí. Vůně je nevýrazná, někdy pryskyřičná (cedrové dřevo). Chuť okamžitě ostře palčivá.

Výtrusný prach je tmavě žlutý (4e), dle Kränzlin (2005) RGB = (255/179/128).

Výtrusy jsou široce elipsoidní, 7–10 x 6–8 µm, se střední až vysokou ornamentikou, s bradavkami pospojovanými krátkými či delšími hřebínky vytvářejícími nanejvýš dosti neúplnou síťku.

Výskyt

Roste od července do září, roztroušeně, jen místy hojně, v oblastech neutrálních nebo zásaditých půd bohatých na živiny, ve světlých listnatých lesích, na hrázích rybníků, v lesoparcích, především pod duby, méně často pod habry a buky.

Možná záměna

Charakteristickým znakem jsou velmi tmavý výtrusný prach a palčivá chuť dužniny.

Holubinka skvrnitá (Russula maculata) má obvykle rezavé skvrny na pokožce klobouku, mírně světlejší výtrusný prach (4c–4d) a nevýraznou palčivost dužniny projevující se zpravidla až po několika sekundách ochutnávání.

Holubinka měďová (Russula cuprea) má klobouk zbarvený spíše do hněda a ornamentiku výtrusů tvoří vysoké téměř izolované bradavky.

Holubinka kulatovýtrusá (Russula globispora) má větší výtrusy (9,5–13 x 8,5–12 µm).

Holubinka měnlivá (Russula risigallina) vytváří menší a výrazně křehčí plodnice. Je nepalčivá.

Kuchyňské využití

Je nejedlá.

foto Oldřich Jindřich foto Oldřich Jindřich foto Oldřich Jindřich

Poznámky k systematice

Podle Sarnari (1998) patří do sekce Russula, subsekce Urentes.

Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Oldřich Jindřich

Literatura

Zíbarová L., Kolényová M., Tejklová T., Zehnálek P. [eds] (2024): Červený seznam hub (makromysetů) České republiky, Příroda 46: 48–192, Praha.
Russula decipiens – holubinka hájová
Kříž M. (2023): Houby Českého středohoří 1. Bílé stráně u Litoměřic. Česká mykologická společnost. Mykologický sborník 1-4/2023.
Russula decipiens – holubinka hájová
Špinar P. (2020): Vzácné houby Táborska. Nakladatelství OSSIS, Tábor.
Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha
Russula decipiens – holubinka hájová
Socha R., Hálek V., Baier J., Hák J. (2011): Holubinky. Academia, Praha
Antonín V. (2006): Encyklopedie hub a lišejníků. Academia, Praha
Russula decipiens – holubinka hájová
Holec J., Beran M. a kol. (2006): Červený seznam hub (makromycetů) České republiky, Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky, Praha
Russula decipiens – holubinka hájová
Svrček M., Erhart J., Erhartová M. (1984): Holubinky. Academia, Praha
Russula decipiens – holubinka hájová