holubinka Lundellova
Russula intermedia P. Karst. 1888
Říše: houby (Fungi)
Kmen: stopkovýtrusné (Basidiomycota)
Třída: rouškaté (Agaricomycetes)
Řád: holubinkotvaré (Russulales)
Čeleď: holubinkovité (Russulaceae)
Rod: holubinka (Russula)
Synonyma
Russula lundellii Singer 1951
Russula mesospora Singer 1938
Russula pulcherrima S. Lundell & Jul. Schäff. 1938
Popis
Velká holubinka.
Klobouk je široký 50–150 mm, tlustě masitý, v mládí polokulovitý, později sklenutý, nakonec ploše rozprostřený a ve středu mělce prohloubený, obvykle červený, růžově červený, oranžově červený, od středu často žlutooranžový, žlutookrový nebo žlutý, někdy až bělavý. Okraj klobouku je zprvu mírně podehnutý, dlouho téměř hladký, v dospělosti nejvýše krátce rýhovaný. Pokožka je za sucha matná až mírně lesklá, za vlhka lepkavá a lesklá, lze ji sloupnout do třetiny až poloviny poloměru klobouku.
Lupeny jsou husté, 8–11 mm vysoké, křehké, ke třeni úzce připojené, jen vzácně s lupénky, u třeně někdy větvené, nejprve bělavé, v dospělosti sytě okrové až (oranžově) žluté.
Třeň je válcovitý, 40–100 x 10–30 mm, v mládí pevný a plný, později houbovitý, podélně vrásčitý, bílý, při poranění, za vlhka nebo stářím šednoucí.
Dužnina je nejprve tuhá, později houbovitá, bílá, ve třeni někdy mírně nažloutlá, při poranění nebo stářím šednoucí. Vůně je nevýrazná, chuť nahořkle palčivá.
Výtrusný prach je žlutý (4b–4d).
Výtrusy jsou široce eliptické až téměř kulovité, 5,5–8,0 x 5,5–7,0 µm, se středně vysokou ornamentikou, s bradavkami propojenými krátkými či delšími spojkami vytvářejícími někdy neúplnou síťku. Téměř kulovité výtrusy jsou dobrým určovacím znakem.
Výskyt
Roste nehojně až vzácně na vlhčích, obvykle otevřených stanovištích, vždy pod břízami, často v trávě. Upřednostňuje kyselejší půdy. Září až říjen.
Možná záměna
Dosti se podobá hojné jedlé holubince jahodové (Russula paludosa), ta však vyhledává vlhké smrčiny a pouze mladé plodnice mohou být v lupenech lehce palčivé.
Podobně zbarvená silně palčivá holubinka brunátná (Russula badia) roste v lesích pod borovicemi. Při zasychání voní pryskyřičně, intenzita vnímání této vůně však může být dosti individuální.
Pod břízami můžeme najít také holubinku Velenovského (Russula velenovskyi). Je menšího vzrůstu, nejvýš nepatrně palčivá a má téměř izolovaně ostnité výtrusy.
Kuchyňské využití
Pro palčivost nejedlá holubinka.
Poznámky k systematice
Podle Sarnari (1998) patří do sekce Russula, subsekce Urentes.
Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Karel Tejkal