holubinka topolová
Russula clariana Kuyper & Vuure 1985
Říše: houby (Fungi)
Kmen: stopkovýtrusné (Basidiomycota)
Třída: rouškaté (Agaricomycetes)
Řád: holubinkotvaré (Russulales)
Čeleď: holubinkovité (Russulaceae)
Rod: holubinka (Russula)
Stručný popis
Drobná až střední holubinka.
Klobouk je široký 50–80 (100) mm, sklenutý až plochý, později ve středu zřetelně prohloubený, v dospělosti na zvlněném až laločnatém okraji krátce rýhovaný, šedofialový, narůžovělý, ve středu olivově šedý nebo okrově hnědý. Pokožka je za vlhka lesklá a lepkavá, za sucha matná, slupitelná do poloviny poloměru klobouku.
Lupeny s několika lupénky jsou křehké, bílé, později smetanové.
Třeň je válcovitý až kyjovitý s rozšířenou bází, 30–80 x 10–20 (30) mm, pevný a tvrdý, pak houbovitě vycpaný, suchý a zvrásněný, bílý, později šednoucí.
Dužnina je bílá, šednoucí, s výraznou ovocnou vůní (jablko, pelargonie) a palčivou chutí.
Makrochemické reakce: guajak – s proměnou intenzitou i rychlostí reakce.
Výtrusný prach je světle smetanový (2a), dle Kränzlin (2005) RGB = (255/242/153).
Výtrusy jsou široce oválné, 7,5–9,5 x 6,5–8 µm, se středně vysokou ornamentikou tvořenou hustými bradavkami spojenými dlouhými hřebínky v zřetelnou, ale nepravidelnou síťku.
Výskyt
Roste od srpna do října na půdách bohatých na humus, dle většiny autorů vždy pod topoly, Sarnari (1998) uvádí růst i pod duby.
Možná záměna
Od velmi podobné holubinky pelargoniové (Russula pelargonia) se liší o něco většími plodnicemi, nepravidelně zvlněným (laločnatým) kloboukem, a více prosíťovanými výtrusy. Někteří autoři oba druhy nerozlišují.
Kuchyňské využití
Je nejedlá.
Poznámky k systematice
Podle Sarnari (1998) patří do sekce Russula, subsekce Violaceinae.
Literatura
|
Antonín V. (2006): Encyklopedie hub a lišejníků. Academia, Praha
Russula clariana – holubinka topolová |