holubinka zelenožlutá
Russula citrinochlora Singer 1938

Stručný popis

Klobouk je široký 30–50 mm (např. Hagara (2014) však uvádí až 100 mm), zprvu sklenutý, později ploše rozprostřený až mírně prohloubený, (citronově) žlutý, žlutozelený, někdy však – zejména v mládí – i šedohnědý, hnědooranžový, narůžovělý nebo červenooranžový. Okraj klobouku je téměř nerýhovaný. Pokožka je za vlhka lepkavá, lze ji sloupnout asi do poloviny poloměru klobouku.

Lupeny jsou středně husté, bílé, později krémové nebo našedlé, obvykle s několika lupénky.

Třeň je válcovitý nebo mírně kyjovitý, 15–50 x 10–15 mm, bílý, někdy s odstíny v barvě klobouku, v dospělosti často nápadně šednoucí.

Dužnina je dosti pevná, v dospělosti šednoucí. Vůně je nevýrazná. Chuť je mírná, v lupenech někdy mírně štiplavá.

Makrochemické reakce: FeSO4 – růžová; fenol – čokoládově hnědá; guajak – pomalu modrá.

Výtrusný prach je světle smetanový (2a).

Výtrusy jsou široce oválné, 8–9,5 x 6,5–8 µm, s nízkou ornamentikou vytvářející téměř úplnou nebo úplnou síťku.

Výskyt

Roste od července do září na vlhkých stanovištích především pod smrky, břízami, olšemi nebo vrbami. Jedná se o severský druh, výskyt v ČR dosud nebyl doložen, ve střední Evropě se vzácně objevuje v horských lesích.

Možná záměna

Hojná holubinka hlínožlutá (Russula ochroleuca) vytváří větší plodnice, má světlejší výtrusný prach (1a–1b) a zřetelně palčivou dužninu.

Kuchyňské využití

Je nejedlá.

Poznámky k systematice

Podle Sarnari (1998) patří do sekce Russula, subsekce Russula.

Literatura

Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha
Russula citrinochlora – holubinka zelenožlutá