Atlas hub / Nálezy

křehutka vodomilná
Psathyrella piluliformis (Bull.) P.D. Orton 1969

Říše: houby (Fungi)

Kmen: stopkovýtrusné (Basidiomycota)

Třída: rouškaté (Agaricomycetes)

Řád: pečárkotvaré (Agaricales)

Čeleď: křehutkovité (Psathyrellaceae)

Rod: křehutka (Psathyrella)

Synonyma

Drosophila hydrophila (Bull.) Quél. 1886

Drosophila piluliformis (Bull.) Quél. 1886

Drosophila subpapillata (P. Karst.) Kühner & Romagn. 1953

Hypholoma hydrophila (Bull.) Quél. 1872

Hypholoma piluliforme (Bull.) Gillet 1878

Hypholoma subpapillatum P. Karst. 1879

Psathyrella hydrophila (Bull.) Maire 1937

Psathyrella hydrophiloides Kits van Wav. 1982

Psathyrella subpapillata (P. Karst.) Romagn. 1982

Psathyrella subpapillata (P. Karst.) Schulm. 1955

Popis

Klobouk je široký 20–60 mm, nejprve polokulovitý, později sklenutý, s dlouho podehnutým okrajem, silně hygrofánní, žlutohnědý až kaštanový, v závislosti na vlhkosti někdy ve středu nebo při okraji tmavší, v mládí s bělavými zbytky závoje, které někdy až do dospělosti přetrvávají jako ověšení okraje klobouku.

Lupeny jsou spíše husté, nejprve bělavé, překryty pavučinkovým závojem, později nahnědlé a nakonec až tmavě hnědé, na ostří světlejší, u třeně vykrojené a úzce připojené.

Třeň je podle způsobu růstu (velikost trsu, zanoření v substrátu) až 100 mm dlouhý a kolem 5 mm tlustý, válcovitý, dutý, vláknitý, pod kloboukem jemně vločkatý, bělavý až žlutohnědý, u báze často nahnědlý a bíle plstnatý.

Dužnina je dosti křehká, vodnatě bledá, průsvitná. Vůně je nevýrazná, chuť mírná nebo slabě nahořklá.

Výtrusný prach je tmavě hnědý.

Výtrusy jsou eliptické až ledvinovité, 4,5–6,5 x 3–4 µm, na rod křehutka (Psathyrella) poměrně drobné.

zralé výtrusy (H2O)
výtrusný prach

Výskyt

Roste od srpna do listopadu, velmi hojně, obvykle v trsech na odumřelém dřevě listnatých stromů (buk, dub, habr), výjimečně na jehličnanech, v lesích i v městských parcích.

Možná záměna

Podobné jsou křehutky z příbuzenstva křehutky čokoládové (Psathyrella spadicea), ty však mají větší výtrusy, světlejší výtrusný prach a při okraji klobouku jsou bez zbytků vela.

Hygrofánní klobouk křehutky vodomilné (Psathyrella piluliformis) při okraji dosti často vytváří tmavší lemování a pak ji méně zkušený houbař může zaměnit za opeňku měnlivou (Kuehneromyces mutabilis), která roste také trsovitě na dřevě listnáčů. Opeňka má však hladký lepkavý klobouk, na šupinkatém třeni mívá prsten a vykazuje příjemnou kořenitou vůni.

Kuchyňské využití

Je jedlá.

foto Karel Tejkal foto Karel Tejkal foto Karel Tejkal foto Karel Tejkal foto Karel Tejkal foto Karel Tejkal

Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Karel Tejkal

Literatura

Vít A., Socha R. (2022): Naše jedlé houby 26 – Ostatní jedlé houby V. Česká mykologická společnost. Mykologický sborník 3/2022.
Psathyrella piluliformis – křehutka vodomilná
Kibby G. (2021): Mushrooms and Toadstools of Britain & Europe, Vol. 3. 1st Edition.
Fellner R. (2016): Atlas krkonošských mechorostů, lišejníků a hub 2, Správa Krkonošského národního parku
Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha
Psathyrella piluliformis – křehutka vodomilná
Holec J., Bielich A., Beran M. (2012): Přehled hub střední Evropy. Academia, Praha
Psathyrella piluliformis – křehutka vodomilná
Papoušek T. (2010): Velký fotoatlas hub z jižních Čech, 2. opravené vydání
Antonín V. (2006): Encyklopedie hub a lišejníků. Academia, Praha
Psathyrella piluliformis – křehutka vodomilná
Hagara L., Antonín V., Baier J. (2005): Houby. Aventinum, Praha
Ladislav Hagara (1993): Atlas hub. Neografia, Martin