bělochoroš křehký
Postia fragilis (Fr.) Jülich 1982
Říše: houby (Fungi)
Kmen: stopkovýtrusné (Basidiomycota)
Třída: rouškaté (Agaricomycetes)
Řád: chorošotvaré (Polyporales)
Čeleď: troudnatcovité (Fomitopsidaceae)
Rod: bělochoroš (Postia)
Synonyma
Fuscopostia fragilis (Fr.) B.K. Cui, L.L. Shen & Y.C. Dai 2018
Oligoporus fragilis (Fr.) Gilb. & Ryvarden 1985
Spongipellis fragilis (Fr.) Murrill
Spongiporus fragilis (Fr.) A. David 1980
Tyromyces fragilis (Fr.) Donk 1933
Popis
Plodnice jsou jednoleté, kloboukaté nebo polorozlité.
Klobouk je 20–60 mm široký, až 20 mm tlustý, nepravidelně polokruhovitý se zvlněným okrajem, na svrchní straně jemně plstnatý, bělavý nebo nažloutlý, postupně až rezavě hnědý. Klobouky sousedících plodnic často srůstají.
Rourky jsou bělavé, vysoké 2–10 mm, s hranatým až potrhaným ústím, s hustotou 2–4 (5) na mm, následkem otlačení oranžové až červenohnědé. V mládí mohou vylučovat kapky bělavé nebo nažloutlé tekutiny.
Třeň chybí.
Dužnina je v mládí měkká a pružná, bělavá, na řezu poměrně rychle žlutá, později oranžová až hnědá. Za sucha je křehká, červenohnědá nebo hnědá. Chuť je mírná.
Exsikát je rezavě hnědý.
Výtrusný prach je bělavý.
Výtrusy jsou drobné, 4–6 x 1,5–2 µm, válcovité, obvykle mírně prohnuté (alantoidní), hladké, průsvitné.
Výskyt
Roste roztroušeně na tlejícím dřevě jehličnanů, především smrků, méně často borovic. Plodnice nebo jejich zbytky můžeme najít celoročně, ve vegetativním stavu od července do listopadu.
Způsobuje hnědou hnilobu dřeva.
Možná záměna
Charakteristickým znakem je výrazné žloutnutí až (rezavě) hnědnutí všech částí mladších plodnic při poranění.
Bělochoroš nahořklý (Postia leucomallella) po otlačení mění barvu jen nevýrazně.
Severský druh Postia lateritia upřednostňuje borovice a má užší výtrusy.
Pórnatice skleněná (Physisporinus vitreus) vytváří rozlité plodnice a má téměř kulovité výtrusy.
Kuchyňské využití
Je nejedlý.
Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Karel Tejkal