bělochoroš drobný
Postia alni Niemelä & Vampola 2001
Říše: houby (Fungi)
Kmen: stopkovýtrusné (Basidiomycota)
Třída: rouškaté (Agaricomycetes)
Řád: chorošotvaré (Polyporales)
Čeleď: troudnatcovité (Fomitopsidaceae)
Rod: bělochoroš (Postia)
Synonyma
Oligoporus alni (Niemelä & Vampola) Piątek 2003
Popis
Plodnice jsou jednoleté, rozlité, polorozlité až kloboukaté.
Klobouk je široký 20–80 mm, spíše tenký, polokruhovitý až nepravidelně vějířovitý, bokem nebo horní částí (někdy stopkatě) přirostlý k substrátu. Pokožka je plstnatá, špinavě bílá, s modrou, případně i hnědookrovou zónou nebo fleky.
Rourky jsou asi 2 mm vysoké, bílé. Póry jsou nejprve okrouhlé, s hustotou 5–6 na mm, postupně nepravidelně hranaté, i bez viditelného poškození modrající.
Dužnina je vláknitá, bílá.
Výtrusný prach je bílý.
Výtrusy jsou velmi drobné, válcovité, 4–6,5 x 1–1,5 μm, průsvitné, hladké.
Výskyt
Roste na tlejícím dřevě rozličných listnatých stromů, nejčastěji na olši, habru, topolu, jasanu a buku.
Možná záměna
Bělochoroš modravý (Postia caesia) roste na jehličnanech a vytváří výrazně masitější, na povrchu hrubě chlupaté klobouky.
Bělochoroš lužní (Postia subcaesia) roste v teplých oblastech na dřevě listnáčů, především topolů. Je charakteristický masitými plodnicemi s nevýraznými, bledě modravými odstíny.
Recentní studie naznačují, že bělochoroš drobný (Postia alni) je komplexem více druhů, které lze bezpečně rozlišit obvykle jen analýzou DNA.
Kuchyňské využití
Je nejedlý.
Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Karel Tejkal