choroš oříš
Polyporus umbellatus (Pers.) Fr. 1821
Říše: houby (Fungi)
Kmen: stopkovýtrusné (Basidiomycota)
Třída: rouškaté (Agaricomycetes)
Řád: chorošotvaré (Polyporales)
Čeleď: chorošovité (Polyporaceae)
Rod: choroš (Polyporus)
Synonyma
Cladomeris umbellata (Pers.) Quél. 1886
Dendropolyporus umbellatus (Pers.) Jülich 1982
Grifola umbellata (Pers.) Pilát 1934
Popis
Plodnice jsou trsnaté a výjimečně dosahují velikosti až 500 x 500 mm. Třeň vyrůstá z hlízovitého černohnědého sklerocia a ze společné báze se v několika úrovních větví. Na koncích větviček nacházíme několik desítek, někdy až stovky drobnějších klobouků.
Klobouky jsou široké 10–40 mm, sklenuté a pupkovitě prohloubené, později nálevkovité, tenké, s tenkým a někdy zvlněným okrajem. Povrch klobouků je nejprve bělavý nebo krémový, později okrově hnědý až šedohnědý, jemně šupinkatý nebo radiálně vrásčitý.
Rourky jsou dlouhé 1–2 mm, bílé, bělavé až světle okrové, sbíhavé na třeň. Póry jsou spíše drobné, s hustotou 1–3/mm, nepravidelně hranaté.
Větvící se třeň vyrůstá ze společné báze široké až 50 mm, koncové větvičky dosahují tloušťky kolem 5 mm. Je obvykle bílý nebo bělavý, světlejší než povrch klouboků, hladký nebo jemně vrásčitý.
Dužnina je bílá nebo bělavá, moučné vůně a příjemné chuti.
Výtrusný prach je bílý.
Výtrusy jsou válcovité, tenkostěnné, 7–9,5 x 3–4 µm.
Výskyt
Roste od června do října, spíše vzácně, na bázi kmene nebo na kořenech listnatých stromů, zejména na dubu a buku, podle Holec a kol. (2012) výjimečně i na jehličnanech. Upřednostňuje spíše kyselejší půdy.
Možná záměna
Prakticky nezaměnitelný. Z dálky může připomínat plodnice trsnatce lupenitého (Grifola frondosa) nebo kotrče (Sparassis), ale ty nemají na koncích větviček zřetelně rozlišené klobouky.
Kuchyňské využití
Dobrá jedlá houba, která najde uplatnění například do guláše nebo k nakládání do octa. Nehodí se k sušení. Pro relativní vzácnost bychom však před jejím kuchyňským využitím měli dát přednost její ochraně.
Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Karel Tejkal