štítovka Pouzarova
Pluteus pouzarianus Singer 1983
Říše: houby (Fungi)
Kmen: stopkovýtrusné (Basidiomycota)
Třída: rouškaté (Agaricomycetes)
Řád: pečárkotvaré (Agaricales)
Čeleď: štítovkovité (Pluteaceae)
Rod: štítovka (Pluteus)
Stručný popis
Klobouk je široký 30–100 mm, v mládí polokulovitý nebo zvoncovitý, později téměř plochý, se širokým středovým hrbolkem, obvykle šedohnědý, vrostle vláknitý, uprostřed někdy jemně šupinkatý.
Lupeny jsou husté, volné, široké, poměrně husté, v mládí bílé, později narůžovělé.
Třeň je válcovitý, 40–100 x 5–15 mm, u báze mírně rozšířený, bělavý nebo nahnědlý, ve spodní části obvykle hnědě vláknitý.
Dužnina je bělavá. Vůně je zemitá, chuť mírná.
Výtrusný prach je růžový.
Výtrusy jsou široce elipsoidní, 5,5–8 x 4–6 µm, hladké.
Přepážky na hyfách pokožky klobouku mají (podle Knudsen, Vesterholt a kol. (2018) cca v 10–35 % případů) přezku.
Výskyt
Roste v létě a na podzim zejména na tlejícím dřevě jehličnanů, vzácně však i na listnáčích.
Možná záměna
Makroskopicky je téměř nerozeznatelná od štítovky jelení (Pluteus cervinus). Liší se více šedivými odstíny klobouku a méně intenzivní vůní dužniny. Bezpečně lze oba druhy rozlišit pouze mikroskopicky, štítovka jelení má pokožku klobouku bez přezek.
Podle Antonín (2006) je popsána štítovka přezkatá (Pluteus primus), u které mají přezku prakticky všechny přepážky hyf klobouku.
Kuchyňské využití
Je jedlá, nepříliš kvalitní. Z hlediska kulinářského využití není mezi štítovkou jelení a štítovkou Pouzarovou žádný rozdíl.
Autorství obrázků: Oldřich Jindřich