štítovka jelení
Pluteus cervinus P. Kumm. 1871
Říše: houby (Fungi)
Kmen: stopkovýtrusné (Basidiomycota)
Třída: rouškaté (Agaricomycetes)
Řád: pečárkotvaré (Agaricales)
Čeleď: štítovkovité (Pluteaceae)
Rod: štítovka (Pluteus)
Synonyma
Hyporrhodius cervinus (Schaeff.) Henn. 1898
Pluteus atricapillus (Batsch) Fayod 1889
Pluteus curtisii Berk. 1887
Pluteus eximius (W. Saunders & W.G. Sm.) Sacc. 1887
Rhodosporus cervinus (Schaeff.) J. Schröt. 1889
Popis
Klobouk je široký 30–150 mm, v mládí polokulovitý nebo zvoncovitý, později téměř plochý (případně se zvednutým okrajem), se širokým středovým hrbolkem, hnědý, (kaštanově) červenohnědý nebo šedohnědý (v mládí i černohnědý), na povrchu vrostle vláknitý, uprostřed někdy jemně šupinkatý. Vyskytují se i formy s bílým kloboukem.
Lupeny jsou husté, volné, široké, poměrně husté, v mládí bílé, později narůžovělé.
Třeň je válcovitý, 50–120 x 5–20 mm, u báze mírně rozšířený, bělavý, pod kloboukem vločkatý, ve spodní části obvykle podélně hnědě až hnědočerně vláknitý.
Dužnina je bělavá. Vůně je zemitá (syrový brambor) až mírně ředkvová. Chuť je mírná, někdy lehce nakyslá nebo nahořklá.
Výtrusný prach je růžový.
Výtrusy jsou široce elipsoidní, 5,5–9 x 4–6,5 µm, hladké.
Hymeniální cystidy jsou vřetenovité, zakončené háčky. Chybí přezky na hyfách pokožky klobouku.
Výskyt
Roste dosti hojně, od dubna do listopadu, jednotlivě, ve skupinách nebo v menších trsech na pařezech, tlejících větvích, kořenech nebo kmenech, často na dřevní štěpce listnáčů, vzácně i jehličnanů. Vyroste i za poměrně suchého počasí.
Možná záměna
Velmi podobná štítovka Pouzarova (Pluteus pouzarianus) roste především na jehličnanech a v pokožce klobouku má přezky.
Štítovka černolemá (Pluteus atromarginatus) má tmavě zbarvené ostří lupenů.
Kuchyňské využití
Je jedlá, nepříliš kvalitní.
Poznámky k systematice
Pravděpodobně se jedná o komplex více druhů, pro účely tohoto atlasu vystačíme s širším pojetím druhu (sensu lato).
Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Karel Tejkal, Oldřich Jindřich