měcháč písečný
Pisolithus arrhizus (Scop.) Rauschert 1959
Říše: houby (Fungi)
Kmen: stopkovýtrusné (Basidiomycota)
Třída: rouškaté (Agaricomycetes)
Čeleď: měcháčovité (Pisolithaceae)
Rod: měcháč (Pisolithus)
Synonyma
Pisolithus arhizus (Scop.) Rauschert 1959
Pisolithus capsulifer (Sowerby) Watling, Phosri & M.P. Martín 2012
Popis
Plodnice je kulovitá až bramborovitá, široká 50–110 mm, někdy až na vrcholek skrytá pod povrchem, jindy vyzvednuta nad terén. Vyrůstá často z poměrně dlouhého sterilního kořenového výběžku, který se v zemi větví a prorůstá hluboko do půdy. Okrovka je tenká, na povrchu nejprve hladká, později hrbolatá a kopírující tvar zrn v dužnině, šedohnědá, žlutohnědá až tmavohnědá.
Dužnina je v mládí tuhá a šťavnatá, tvořená nápadnými bělavými až sírově žlutými pecičkami (peridioly), které během dozrávání hnědnou a rozpadají se za uvolňování výtrusů.
Výtrusný prach je rezavě hnědý.
Výtrusy jsou téměř kulovité, ostnité, o průměru 8–12 µm (včetně ornamentiky vysoké 1–2 µm), hnědé.
Výskyt
Roste na kamenitých a písčitých půdách ve světlých lesích, na vřesovištích, při okrajích cest, ale i na haldách nebo železničních náspech; mykorhizu tvoří s borovicemi. Není hojný, místy však roste hromadně. Červenec až září.
Možná záměna
Je zaměnitelný s některými druhy pestřců, např. s pestřcem obecným (Scleroderma citrinum), se kterým může sdílet i stanoviště. Po rozkrojení je prakticky nezaměnitelný, v literatuře je ovšem uváděno několik jeho forem popisovaných i jako samostatné druhy.
Kuchyňské využití
Názory na jedlost se liší. Ve velmi malém množství lze plátky mladého měcháče použít jako koření (náhrada za lanýže), jídlo se pak barví do hněda.
Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Karel Tejkal, Oldřich Jindřich