ohňovec obecný
Phellinus igniarius (L.) Quél. 1886
Říše: houby (Fungi)
Kmen: stopkovýtrusné (Basidiomycota)
Třída: rouškaté (Agaricomycetes)
Řád: kožovkotvaré (Hymenochaetales)
Čeleď: kožovkovité (Hymenochaetaceae)
Rod: ohňovec (Phellinus)
Synonyma
Phellinus igniarius var. trivialis (Bres. ex Killerm.) Niemelä 1975
Phellinus trivialis (Bres.) Kreisel 1964
Popis
Plodnice je víceletá, obvykle kloboukatá, bokem přirostlá. Vyrůstá-li na spodní nebo boční části substrátu, může být i polorozlitá až rozlitá.
Klobouk je široký 50–250 (400) mm, až 200 mm tlustý, nejprve kulovitý, později kopytovitý nebo konzolovitý, masivní. Povrch klobouku je u starších plodnic hrbolatý, soustředně rýhovaný, šedohnědý až téměř černý, rozpraskaný, někdy porostlý řasami nebo mechy. Přírůstková zóna na okraji klobouku je světlejší, šedohnědá, okrová, někdy bělošedá.
Rourky jsou vrstevnaté, 3–5 mm dlouhé, hnědé nebo rezavě hnědé. Póry jsou drobné, okrouhlé, husté (4–6 na mm), šedohnědé, skořicové nebo světle okrové.
Dužnina je tvrdá, dřevnatá, rezavě hnědá, tabákově hnědá.
Výtrusný prach je bílý.
Výtrusy jsou široce eliptické až téměř kulovité, 5–6,5 x 4,5–6 µm, hladké.
Výskyt
Plodnice lze spatřit celoročně. Vyrůstají jednotlivě nebo ve skupinách, většinou na živých nebo mrtvých kmenech a větvích vrb, vzácněji topolů. Je velmi hojný, odhaduje se, že napadá až 30% všech vrb, zejména podél vodních toků.
Ohňovec obecný (Phellinus ignarius) je významným parazitem listnatých stromů, způsobuje bílou hnilobu dřeva.
Možná záměna
Při určování ohňovců je velmi důležité určit druh substrátu, na kterém plodnice vyrostla.
Ohňovec ovocný (Phellinus pomaceus) roste na ovocných stromech rodu Prunus (trnky, třešně, meruňky, broskve).
Menší a vzácnější ohňovec osikový (Phellinus tremulae) roste na topolech.
Na borovicích roste ohňovec borový (Phellinus pini), na jedlích ohňovec Hartigův (Phellinus hartigii).
Velmi podobný ohňovec statný (Phellinus robustus) roste na ostatních listnáčích, zejména na dubech.
Poznámky k systematice
Podle Holec a kol. (2012) se na základě moderních výzkumů široce pojímaný druh Phellinus ignarius rozpadl na několik druhů úžeji vymezených, které však jsou klasickými metodami jen obtížně rozlišitelné.
Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Karel Tejkal