čechratka olšová
Paxillus rubicundulus P.D. Orton 1969
Říše: houby (Fungi)
Kmen: stopkovýtrusné (Basidiomycota)
Třída: rouškaté (Agaricomycetes)
Čeleď: čechratkovité (Paxillaceae)
Rod: čechratka (Paxillus)
Synonyma
Paxillus filamentosus (Scop.) Fr. 1838
Popis
Klobouk je široký 50–100 mm, zpočátku klenutý s podvinutým okrajem, pak rozložený, později až mírně nálevkovitý, na okraji jen zřídka rýhovaný. Povrch klobouku je radiálně vláknitě šupinatý, často rozpraskaný, má světle okrovou, olivově až rezavě hnědou barvu. Šupinky jsou přitisklé, vždy tmavší, šedohnědé, olivově hnědé, červenohnědé až černé. Za vlhka je povrch klobouků slabě slizký.
Lupeny jsou husté, úzké, částečně větvené, mají žlutou, okrově hnědou, ve stáří rezavou barvu, při otlačení pomalu hnědnou.
Třeň je válcovitý, často směrem k bázi zúžený, 30–70 x 8–15 mm, má vláknitý povrch, červenohnědou barvu, po poranění hnědne.
Dužnina je v klobouku světle žlutá, ve třeni rezavá, na řezu přechází do červenohnědé barvy. Má slabou vůni, nakyslou chuť.
Výtrusný prach je žlutočervený až žlutohnědý.
Výtrusy jsou eliptické až vejčité, 6,5–8 x 4–5 µm.
Výskyt
Vyrůstá nepříliš hojně v červnu až listopadu v listnatých lesích a olšinách, na vlhké, bohaté půdě. Je vázaná na olše.
Možná záměna
Podobná je čechratka podvinutá (Paxillus involutus), je větší, tmavší, masitější, nemá na klobouku šupiny, povrch plstnatý jen v mládí, otlačením tmavne.
Kuchyňské využití
Je nejedlá, předpokládá se, že má stejné alergizující účinky jako čechratka podvinutá.
Autorství textů: Věra Svobodová
Autorství obrázků: Karel Tejkal