ouško kožové
Otidea alutacea (Pers.) Massee 1895
Říše: houby (Fungi)
Kmen: vřeckovýtrusné (Ascomycota)
Třída: terčoplodé (Pezizomycetes)
Řád: kustřebkotvaré (Pezizales)
Čeleď: ohnivkovité (Pyronemataceae)
Rod: ouško (Otidea)
Popis
Plodnice jsou kornoutkovité, bočně rozčísnuté, často u starších plodnic spíše s apotheciem rozložitým. Plodnice jsou široké 20–40 mm, až 60 mm vysoké. Vnitřní plodná strana je hladká, barvy hnědavě krémové, koňakové, okrově nahnědlé s občasnými odlesky jemných olivových tónů. Vnější neplodná strana je světlejší a jemně plstnatá až otrubičnatá. Při zasychání plodnic vnější vrstva světlá daleko rychleji téměř do bělavé barvy.
Třeň je nevýrazný, často chybí.
Dužnina je křehká, nažloutlá, mírné chuti a vůně.
Výtrusný prach je bílý.
Výtrusy jsou elipsoidní, hladké, 13–16 x 6–8 µm, se dvěma symetrickými kapkami.
Vřecka, parafýzy i výtrusy jsou neamyloidní. Parafýzy jsou přehrádkované, na konci mírně kyjovitě rozšířené a zahnuté.
Výskyt
Roste od července do října, roztroušeně, především v listnatých lesích v opadu na zemi, především pod lípami (Tilia) a duby (Quercus).
Možná záměna
Ouško kaštanové (Otidea bufonia) vytváří zpravidla větší, hnědě zbarvené plodnice, tmavší než ouško kožovité. Má o něco menší, především užší výtrusy, 13–14 (15) x 5–6,5 µm.
Ouško škeblovité (Otidea cochleata) má tmavší plodnice a výrazně větší výtrusy.
Ouško kornoutovité (Otidea onotica) roste na podobných stanovištích, plodnice jsou vyšší, (často zářivě) žluté. Má o něco menší výtrusy, 11–14 x 5–7 µm.
Kuchyňské využití
Nejedlá houba.
Poznámky k systematice
Pravděpodobně se jedná o komplex více druhů, pro účely tohoto atlasu vystačíme s širším pojetím druhu (sensu late).
Autorství textů: Martin Bartůšek, Karel Tejkal
Autorství obrázků: Karel Tejkal, Oldřich Jindřich