vějířovec obrovský
Meripilus giganteus (Pers.) P. Karst. 1882

Popis

Plodnice jsou jednoleté, ze společné báze poměrně rychle vyrůstají jednotlivé klobouky. Trs může dosahovat průměru až kolem jednoho metru a výsledné hmotnosti několika desítek kg. Houba dozrává během měsíce, pak černá, ale zbytky plodnic jsou pozorovatelné dlouho do zimy.

Klobouk je široký 100–200 (500) mm, v mládí je tupě kyjovitý, později se rozvíjí do šířky a současně se ztenčuje, zvláště na okraji. Povrch je sametově žlutohnědý, později zrnitý až hnědě šupinatý, soustředně pásovaný.

Rourky jsou 4–10 mm dlouhé, bělavé až krémové. Póry jsou velmi drobné, s hustotou 3–5/mm, zprvu bělavé, později krémově žluté, světlejší než povrch klobouků.

Třeň je redukovaný, postranní, často chybí.

Dužnina je v mládí bělavá, ale i při letmém poranění rychle černá. Vůně je příjemná, chuť trochu nakyslá.

Výtrusný prach je bílý nebo nažloutlý.

Výtrusy jsou široce elipsoidní až téměř kulaté, 5,5–6,5 x 4,5–5,5 µm, průsvitné, hladké.

Výskyt

Roste celkem hojně od července do září, na kořenech, u báze kmene či u pařezů listnatých stromů, zejména buků, dubů, lip, javorů, vzácně i jehličnanů. Roste saprotrofně na tlejícím mrtvém dřevě, na živých stromech jej najdeme jen výjimečně.

Možná záměna

Trsnatec lupenitý (Grifola frondosa) vytváří podobně bohaté trsy klobouků. Roste nějčastěji na dubu a jeho dužnina při poranění nečerná.

Bondarcevka horská (Bondarzewia mesenterica) roste vzácně ve vyšších polohách na jehličnanech. Má při poranění neměnnou palčivou dužninu a amyloidní, výrazně ornamentované výtrusy.

Kuchyňské využití

V mládí, kdy dužnina při krájení téměř neklade odpor, je jedlý, ale vyžaduje speciální úpravu. Při sběru a transportu je třeba s ním zacházet s nejvyšší opatrností a kuchyňsky zpracovat co nejrychleji po sběru. Při krájení a vaření dužnina černá.

Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Karel Tejkal, Tomáš Chaluš

Literatura