běločechratka obrovská
Leucopaxillus giganteus (Sowerby) Singer 1938
Říše: houby (Fungi)
Kmen: stopkovýtrusné (Basidiomycota)
Třída: rouškaté (Agaricomycetes)
Řád: pečárkotvaré (Agaricales)
Čeleď: čirůvkovité (Tricholomataceae)
Rod: běločechratka (Leucopaxillus)
Synonyma
Aspropaxillus giganteus (Sowerby) Kühner & Maire 1934
Popis
Klobouk je široký 100–300 mm, nejprve sklenutý s podvinutým okrajem a jemně sametový, brzy (hluboce) nálevkovitý, někdy (vějířovitě, uchovitě) asymetrický, se zvlněným okrajem, bez středového hrbolku, za sucha rozpukávající, bílý, bělavý, někdy nažloutlý nebo naokrovělý, ve stáří hnědnoucí.
Lupeny jsou husté, často větvené, snadno oddělitelné od dužniny, bílé až krémové, na třeň sbíhavé.
Třeň je v poměru k šířce klobouku krátký, 40–90 x 15–40 mm, válcovitý, někdy směrem k bázi zúžený, v barvě klobouku.
Dužnina je v mládí tuhá a pružná, později měkká a vodnatá, bílá nebo krémová. Vůně je nepříjemně spermatická, chuť mírná.
Výtrusný prach je bílý.
Výtrusy jsou elipsoidní, 6–10 x 4–5,5 µm, amyloidní, hladké, průsvitné.
Výskyt
Roste roztroušeně, od srpna do listopadu, často v bohatých skupinách, v pruzích nebo čarodějných kruzích až s desítkami plodnic, zpravidla mimo les na loukách, pastvinách v sadech nebo parcích. Saprotrof.
Možná záměna
Strmělka veliká (Infundibulicybe geotropa) má k poměru ke klobouku delší třeň a na klobouku ve středové depresi hrbolek.
Běločechratka bělostná (Leucopaxillus candidus) vytváří menší plodnice a podle Holec a kol. (2012) má poněkud menší výtrusy (6–8 x 3–4,5 um) a moučnou vůni.
Běločechratka stepní (Leucopaxillus lepistoides) má i v dospělosti sklenutý klobouk bez středové deprese.
Kuchyňské využití
Je nejedlá.
Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Karel Tejkal