bedla Badhamova
Leucocoprinus badhamii (Berk. & Broome) M.M. Moser 1943
Říše: houby (Fungi)
Kmen: stopkovýtrusné (Basidiomycota)
Třída: rouškaté (Agaricomycetes)
Řád: pečárkotvaré (Agaricales)
Čeleď: pečárkovité (Agaricaceae)
Synonyma
Lepiota badhamii (Berk. & Broome) Quél. 1872
Lepiota rufovelutina Velen. 1939
Leucoagaricus badhamii (Berk. & Broome) Singer 1951
Stručný popis
Klobouk je široký 30–100 mm, nejprve polokulovitý nebo zvoncovitý, později sklenutý až plochý, někdy s tupým středovým hrbolkem, bělavý nebo krémový, pokrytý hnědými nebo rezavě hnědými, uprostřed klobouku hustšími šupinami. Povrch klobouku při dotyku (oranžově) zčervená, pak zhnědne, nakonec téměř zčerná.
Lupeny jsou husté, u třeně volné, bělavé nebo krémové, v dospělosti červenohnědě skvrnité, při dotyku se zbarvují podobně jako klobouk.
Třeň třeň je válcovitý, 60–120 x 5–12 mm, směrem k bázi mírně rozšířený, obvykle zakončený zřetelnou hlízou, bělavý, později od báze hnědočervený, vylomitelný, dutý. Při poranění se výrazně zbarvuje oranžově červeně. V polovině třeně je blanitý, bělavý, postupně hnědnoucí prsten.
Dužnina je tenká, bělavá, na řezu červenající až černohnědá. Vůně je nepříjemná, ovocně nakyslá. Chuť je mírná.
Makrochemické reakce: NH3 – olivově zelená.
Výtrusný prach je bělavý.
Výtrusy jsou oválné až mandlovité, 6–9 x 3,5–5 μm, průsvitné, hladké.
Cheilocystidy jsou nepravidelně kyjovité, s výrůstkem.
Výskyt
Roste od srpna do října, dosti vzácně, obvykle na člověkem ovlivněných stanovištích, často na zbytcích dřeva nebo bylin, někdy v malých trsech.
Možná záměna
Bedla šafránová (Leucoagaricus croceovelutinus) vytváří menší plodnice a dužnina se čpavkem zbarvuje červeně.
Kuchyňské využití
Je mírně jedovatá.
Autorství obrázků: Oldřich Jindřich