bedla dívčí
Leucoagaricus nympharum (Kalchbr.) Bon 1977
Říše: houby (Fungi)
Kmen: stopkovýtrusné (Basidiomycota)
Třída: rouškaté (Agaricomycetes)
Řád: pečárkotvaré (Agaricales)
Čeleď: pečárkovité (Agaricaceae)
Synonyma
Lepiota densesquamosa Velen. 1920
Lepiota nympharum (Kalchbr.) Kalchbr. 1879
Lepiota procera var. puellaris (Fr.) Massee 1893
Lepiota puellaris (Fr.) Rea 1922
Lepiota rhacodes var. puellaris (Fr.) Sacc. 1887
Leucocoprinus puellaris (Fr.) Locq. 1945
Macrolepiota nympharum (Kalchbr.) Wasser 1985
Macrolepiota puellaris (Fr.) M.M. Moser 1967
Popis
Klobouk má průměr 40–100 mm, v mládí je téměř kulovitý, později vejčitý, vyklenutý až plochý, s nízkým středovým hrbolem. Povrch klobouku je pokrytý velkými, většinou odstávajícími vláknitými šupinami, pravidelně soustředně střechovitě rozloženými na bělavém podkladu, šupiny jsou v mládí bílé, našedlé, později hnědnou, střed klobouku zůstává hladký, hnědavě zbarvený.
Lupeny jsou husté, volné, břichaté, mají bílou až narůžovělou barvu, ve stáří hnědnou.
Třeň třeň je válcovitý s hlízovitou bází, 80–150 mm dlouhý, do 15 mm tlustý, dutý. Povrch třeně je hladký, lysý, bělavý, ve stáří má špinavě hnědou barvu, v horní třetině je vatovitý posunovatelný prsten.
Dužnina je tenká, vatovitá, má bílou barvu, na řezu po čase mírně tmavne, slabě červená jen ve třeni. Vůně je slabě ředkvová, chuť nevýrazná.
Výtrusy jsou elipsoidní, hladké, 7–10 x 5–6 μm velké.
Výskyt
Vyrůstá v červenci až říjnu ve smíšených nebo jehličnatých lesích, na silné vrstvě jehličnatého opadu, často v podhorských smrčinách.
Možná záměna
Podobné mohou být světlejší plodnice bedly červenající (Chlorophyllum rachodes), která je masitější, při otlačení a na řezu výrazně červená a bedly vysoké (Macrolepiota procera) s mnohem většími plodnicemi a hnědě vzorovaným třeněm.
Kuchyňské využití
Je jedlá.
Autorství textů: Věra Svobodová
Autorství obrázků: Oldřich Jindřich, Karel Tejkal