bedla klamavá
Lepiota pseudolilacea Huijsman 1947
Říše: houby (Fungi)
Kmen: stopkovýtrusné (Basidiomycota)
Třída: rouškaté (Agaricomycetes)
Řád: pečárkotvaré (Agaricales)
Čeleď: pečárkovité (Agaricaceae)
Rod: bedla (Lepiota)
Synonyma
Lepiota pseudohelveola Kühner ex Hora 1960
Lepiotula pseudolilacea (Huijsman) Wasser 1976
Popis
Klobouk je široký 15–50 mm, nejprve polokulovitý nebo zvoncovitý, později sklenutý až plochý, na bělavém podkladu pokrytý hnědými až červenohnědými soustřednými šupinkami. Střed klobouku zůstává v dospělosti souvisle tmavě (kaštanově) hnědý.
Lupeny jsou bělavé nebo krémové, někdy narůžovělé, u třeně vykrojené a volné.
Třeň je válcovitý, 30–60 x 3–8 mm, na bázi někdy rozšířený, bělavý, narůžovělý nebo světle okrový, pod prstenem vločkatý. Prsten je zpravidla dobře patrný, vlnatý, na spodní straně s šupinkami v barvě šupin klobouku.
Dužnina je bělavá. Vůně je ovocná, aromatická, někdy nepříjemná, podle Kibby (2020) připomíná vůni pryže. Chuť je nevýznačná.
Výtrusný prach je bílý.
Výtrusy jsou elipsoidní až válcovité, 6–10 x 4–5 µm, dextrinoidní.
Cheilocystidy jsou kyjovité, válcovité nebo oble vřetenovité, někdy s náznakem hlavičky.
Výskyt
Roste od srpna do listopadu, roztroušeně, obvykle ve skupinách, v opadu listnatých stromů v lesích, parcích i křovinách.
Možná záměna
Důležitým znakem je dobře vyvinutý prsten, na spodní straně s tmavšími šupinkami.
Bedla chřapáčová (Lepiota helveola) a bedla namasovělá (Lepiota subincarnata) mají na klobouku obvykle růžové odstíny a třeň bez význačného prstenu.
Podobně vyvinutý a zbarvený prsten má bedla liláková (Lepiota lilacea), liší se drobnými výtrusy (4–6,5 x 2,5–4 µm).
Kuchyňské využití
Je jedovatá a nebezpečná, obsahuje amatoxiny.
Poznámky k systematice
Candusso a Lanzoni (1990) rozlišuje Lepiota pseudolilacea Huijsman a Lepiota pseudohelveola Kühner ex Hora jako dva samostatné druhy.
Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Karel Tejkal