bedla namasovělá
Lepiota subincarnata J.E. Lange 1940
Říše: houby (Fungi)
Kmen: stopkovýtrusné (Basidiomycota)
Třída: rouškaté (Agaricomycetes)
Řád: pečárkotvaré (Agaricales)
Čeleď: pečárkovité (Agaricaceae)
Rod: bedla (Lepiota)
Synonyma
Lepiota josserandii Bon & Boiffard 1974
Leucoagaricus josserandii (Bon & Boiffard) Raithelh. 1989
Popis
Klobouk je široký 15–40 mm, nejprve polokulovitý, později sklenutý až plochý, často s tupým středovým hrbolkem. Růžová, (masově) červená až červenohnědá pokožka rozpraskává a mezi šupinkami prosvítá bělavý nebo narůžovělý podklad. V mládí je okraj klobouku ověšen zbytky bělavého závoje.
Lupeny jsou středně husté, bělavé až krémové, u třeně vykrojené a volné.
Třeň je válcovitý, 25–50 x 3–8 mm, na bázi někdy rozšířený, s nevýrazným, vločkatým, rychle mizejícím prstenem, bělavý, narůžovělý. Se substrátem je spojen bělavými rhizomorfami.
Dužnina je bělavá, ve třeni narůžovělá. Vůně je ovocná až zatuchlá, někdy výrazná. Chuť je nepříjemná.
Výtrusný prach je bílý.
Výtrusy jsou elipsoidní až válcovité, 6–7,5 x 3–4,5 µm, dextrinoidní.
Ostří lupenů je sterilní, cheilocystidy jsou obvykle kyjovité, velikostí i tvarem podobné bazidiím. Pokožku klobouku tvoří dlouhé elementy doplněné menšími kyjovitými buňkami.
Výskyt
Roste od července do listopadu, roztroušeně, obvykle ve skupinách, v opadu listnatých i jehličnatých stromů v lesích, parcích i zahradách.
Možná záměna
Je zaměnitelná s druhy podsekce Helveolinae Bon & Boiffard podle Gerault (2005), která zahrnuje středně velké druhy rodu Lepiota s růžovým zbarvením klobouku. Bedla Josserandova (Lepiota josserandii) je ovšem s bedlou namasovělou obvykle synonymizována, což zde respektujeme.
Bedla chřapáčová (Lepiota helveola) z podsekce Helveolinae má větší výtrusy.
Bedla hnědočervenavá (Lepiota brunneoincarnata) má klobouk spíše s fialovými odstíny a větší výtrusy.
Kuchyňské využití
Je jedovatá a nebezpečná, obsahuje amatoxiny.
Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Karel Tejkal