bedla šedozelenavá
Lepiota griseovirens Maire 1928
Říše: houby (Fungi)
Kmen: stopkovýtrusné (Basidiomycota)
Třída: rouškaté (Agaricomycetes)
Řád: pečárkotvaré (Agaricales)
Čeleď: pečárkovité (Agaricaceae)
Rod: bedla (Lepiota)
Synonyma
Lepiota obscura (Locquin ex Bon) Bon 1993
Lepiota poliochloodes Vellinga & Huijser 1993
Popis
Klobouk je široký 15–30 (40) mm, nejprve zvoncovitý, později ploše sklenutý až plochý, obvykle se středovým hrbolem, zprvu tmavě zelenošedý, olivově šedý nebo hnědoolivový, přičemž pokožka se od okraje klobouku postupně rozpadá na drobnější, někdy soustředně uspořádané šupiny na krémovém, někdy oranžovějícím nebo reznoucím podkladě. Střed klobouku zůstává tmavý, okraj klobouku je světlejší a v mládí bývá ověšen bělavými zbytky vela.
Lupeny jsou středně husté, prostřídané lupénky, u třeně volné, bílé, později okrovějící.
Třeň je válcovitý, 30–60 x 2–6 mm, na bázi někdy s nevýraznou hlízou, bělavý nebo krémový, od báze oranžovějící, později rezavějící, v dospělosti dutý. Ve spodní části, pod rychle mizejícím vlnatým prstenem, je třeň pokrytý řidšími šedozelenými nebo šedoolivovými šupinami vytvářejícími někdy náznak pásování.
Dužnina je v klobouku bělavá, ve třeni narezlá. Vůně je spíše nepříjemná, přirovnávána k vůni bedly hřebenité (Lepiota cristata). Chuť je nepříjemná.
Výtrusný prach je bílý.
Výtrusy jsou nepravidelně eliptické, často na jednom konci uťaté, 6,5–9,5 x 3–4,5 µm, dextrinoidní (Melzerovým činidlem se zbarvují červenohnědě).
Ostří lupenů je sterilní, cheilocystidy jsou nepravidelně kyjovité, 20–50 x 5–10 µm.
Výskyt
Roste od srpna do listopadu, dosti vzácně, obvykle v malých skupinách, ve vlhkých a teplých lesích a křovinách, zpravidla v opadu pod listnáči (buk, dub, líska, jasan), uváděn je i růst pod jehličnany.
Možná záměna
Podobná bedla Grangeova (Lepiota grangei) je výrazněji zeleně nebo zelenoolivově zbarvena. Oba druhy lze snadno rozlišit srovnáním velikosti výtrusů.
Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Karel Tejkal