houževnatec jedlý
Lentinula edodes (Berk.) Pegler 1976
Říše: houby (Fungi)
Kmen: stopkovýtrusné (Basidiomycota)
Třída: rouškaté (Agaricomycetes)
Řád: pečárkotvaré (Agaricales)
Čeleď: hlívovníkovité (Omphalotaceae)
Popis
Klobouk je široký 40–100 mm, ploše sklenutý, s dlouho podehnutým okrajem ověšeným bělavými útržky závoje, brzy uprostřed mírně prohloubený, hnědý nebo rezavě hnědý, s bělavými, vláknitými, někdy soustředně uspořádanými šupinkami.
Lupeny jsou husté, bělavé nebo krémové, později hnědnoucí.
Třeň je válcovitý, 30–70 x 8–15 mm, často zahnutý, krémový nebo světle hnědý, s bělavým, okrovým, někdy naoranžovělým vlákněním nebo šupinkami, výjimečně s náznakem prstenu.
Dužnina je pevná, pružná, bílá, ve třeni dosti tuhá. Vůně je příjemně kořenitá. Chuť je mírná.
Výtrusný prach je bělavý.
Výtrusy jsou úzce oválné, 5–6,5 x 2,5–3 µm, průsvitné, hladké.
Výskyt
Po pečárce dvouvýtrusé (Agaricus bisporus) a hlívě ústřičné (Pleurotus ostreatus) je u nás (patrně i ve světě) v pořadí třetím nejčastěji uměle pěstovaným druhem houby. Pěstuje se na dřevěných špalcích listnatých stromů, na pilinách nebo na slámě. Pod názvem šiitake jej lze zakoupit i v běžných supermarketech.
V Evropě se ve volné přírodě vyskytuje sporadicky, pokud se rozšíří z pěstíren.
Poznámky
Houževnatec jedlý je zejména v čínské medicíně oceňován pro své léčivé účinky. Posiluje imunitu, snižuje hladinu cholesterolu, upravuje krevní tlak a preventivně působí i proti rakovině.
Možná záměna
Plodnice houževnatců rodu Neolentinus jsou tužší a pro kuchyňské využití nevhodné.
Šupinovky rodů Pholiota nebo Hemipholiota mají tmavý výtrusný prach.
Kuchyňské využití
Houževnatec jedlý je chutná jedlá houba. Uplatní se zejména v receptech asijské kuchyně.
Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Oldřich Jindřich, Vladimír Sojka