Atlas hub / Nálezy

houžovec hlemýžďovitý
Lentinellus cochleatus (Pers.) P. Karst. 1879

Říše: houby (Fungi)

Kmen: stopkovýtrusné (Basidiomycota)

Třída: rouškaté (Agaricomycetes)

Řád: holubinkotvaré (Russulales)

Čeleď: lžičkovcovité (Auriscalpiaceae)

Rod: houžovec (Lentinellus)

Synonyma

Clavicorona dryophila Maas Geest. 1975

Clitocybe cochleata (Pers.) P. Kumm. 1871

Lentinellus cornucopioides (Pers.) Murrill 1915

Lentinellus marcelianus P.-A. Moreau & P. Roux 1999

Lentinus cochleatus (Pers.) Fr. 1825

Lentinus cornucopioides (Pers.) J. Schröt. 1889

Lentinus dentatus Quél. 1886

Lentinus friabilis Fr. 1836

Merulius cornucopioides With. 1796

Omphalia cochleata (Pers.) Gray 1821

Pocillaria cochleata (Pers.) Kuntze 1891

Pocillaria friabilis (Fr.) Kuntze 1891

Popis

Klobouk je široký 20–70 mm, tence masitý, hluboce a nepravidelně nálevkovitý, uchovitý, kornoutovitý, v mládí s podehnutým okrajem, červenohnědý až žlutohnědý, postupně vybledávající, hladký nebo jemně vrásčitý.

Lupeny jsou úzké, zprvu bělavé, postupně narůžovělé, nahnědlé až masově červenohnědé, na třeň dlouze sbíhavé, s pilovitým ostřím.

Třeň je většinou mírně excentrický až postranní, 20–100 x 4–10 mm, rýhovaný, pod lupeny v barvě klobouku, směrem k bázi tmavnoucí, rezavě hnědý.

Dužnina je tuhá, pružná, bělavá, narůžovělá. Vůně je výrazně anýzová, varieta houževnatec hlemýžďovitý nevonný (Lentinellus cochleatus var. inolens) je však bez vůně. Chuť je mírná.

Výtrusný prach je bělavý.

Výtrusy jsou téměř kulovité, 4–5 x 3–4,5 µm, amyloidní, drobně bradavčité.

zralé výtrusy (H2O)

Výskyt

Roste od července do listopadu, nepříliš hojně, obvykle v bohatých trsech, na tlejících zbytcích dřeva listnáčů (bříza, buk, dub), vzácně jehličnanů.

Možná záměna

Příbuzné druhy, například houžovec bobří (Lentinellus castoreus) nebo houžovec medvědí (Lentinellus ursinus) obvykle nevoní po anýzu a mají často palčivou dužninu.

Po anýzu voní plodnice houževnatce vonného (Lentinus suavissimus), rostoucí však obvykle jednotlivě na dřevě vrb a topolů.

Kuchyňské využití

Jedlá, ale pro tuhost dužniny nepříliš kvalitní houba. Sbírají se pouze mladé plodnice.

foto Karel Tejkal foto Karel Tejkal

Poznámky k systematice

Česky také houževnatec hlemýžďovitý.

Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Karel Tejkal

Literatura

Vít A., Socha R. (2019): Naše jedlé houby 16 – Dřevní houby II. Česká mykologická společnost. Mykologický sborník 4/2019.
Lentinellus cochleatus – houžovec hlemýžďovitý
Holec J., Beran M., Kříž M. (2017): Atlas hub Šumavy a Novohradských hor. Nakladatelství Karmášek, České Budějovice.
Fellner R. (2016): Atlas krkonošských mechorostů, lišejníků a hub 2, Správa Krkonošského národního parku
Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha
Lentinellus cochleatus – houžovec hlemýžďovitý
Holec J., Bielich A., Beran M. (2012): Přehled hub střední Evropy. Academia, Praha
Lentinellus cochleatus – houžovec hlemýžďovitý
Papoušek T. (2010): Velký fotoatlas hub z jižních Čech, 2. opravené vydání
Antonín V. (2006): Encyklopedie hub a lišejníků. Academia, Praha
Lentinellus cochleatus – houžovec hlemýžďovitý
Hagara L., Antonín V., Baier J. (2005): Houby. Aventinum, Praha
Ladislav Hagara (1993): Atlas hub. Neografia, Martin