houžovec bobří
Lentinellus castoreus (Fr.) Kühner & Maire 1934

Popis

Klobouk je široký 40–120 mm, ledvinovitý, vějířovitý nebo nepravidelně polokruhovitý, v mládí s podvinutým okrajem, sklenutý, později plochý, někdy laločnatý. Pokožka klobouku je obvykle plstnatá, zejména kolem místa přirůstajícího (bez třeně) k substrátu, žlutohnědá až červenohnědá.

Lupeny jsou husté, vysoké 5–10 mm, s výrazně zubatým ostřím, bělavé nebo krémové, hnědnoucí nebo rezavějící. Sbíhají se k místu připojení klobouku k substrátu.

Třeň obvykle chybí.

Dužnina je pružná (houževnatá), tenká, bledá. Vůně je nevýrazná, chuť obvykle silně palčivá.

Výtrusný prach je bělavý.

Výtrusy jsou široce eliptické, 3,5–5 x 2,5–3,5 µm, slabě amyloidní, jemně bradavčité.

Výskyt

Roste dosti vzácně, od června do října, většinou ve skupinách či trsech na tlejícím dřevě jehličnanů, především smrků, někdy i na listnáčích (bříza, topol). Hojnější je ve středních a vyšších polohách.

Možná záměna

Velmi podobný houžovec medvědí (Lentinellus ursinus) vytváří menší plodnice, roste většinou na listnáčích v teplejších oblastech s nižší nadmořskou výškou, má výrazně amyloidní výtrusy a pokožka klobouku může být uprostřed nebo v místě přirůstání klobouku k substrátu až huňatá. Někteří autoři považují houžovec medvědí a houžovec bobří za jediný druh a uvádějí houžovec bobří jako varietu Lentinellus ursinus var. castoreus.

Houžovec vlčí (Lentinellus vulpinus) roste obvykle v bohatších trsech a často vytváří krátký třeň. V době vydání Červeného seznamu (Holec a kol. (2006)) byly z ČR známy jen dva doložené nálezy.

Kuchyňské využití

Nejedlá houba.

Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Karel Tejkal

Literatura