Atlas hub / Nálezy

kozák topolový
Leccinum duriusculum (Schulzer) Singer 1947

Říše: houby (Fungi)

Kmen: stopkovýtrusné (Basidiomycota)

Třída: rouškaté (Agaricomycetes)

Řád: hřibotvaré (Boletales)

Čeleď: hřibovité (Boletaceae)

Rod: kozák (Leccinum)

Popis

Klobouk je 40–150 (200) mm široký, v mládí téměř kulovitý, později polokulovitý s podehnutým okrajem, jemně plstnatý, v dospělosti sklenutý až téměř (poduškovitě) plochý, olysávající, šedohnědý až hnědý, hladký, nezvrásněný, někdy rozpraskávající v drobné šupinky. Pokožka klobouku v dospělosti obvykle krátce přesahuje přes okraj.

Rourky jsou nejprve bělavé nebo krémové, později našedlé. Póry jsou drobné, v mládí bělavé, později olivově šedé, po otlačení růžovějící, pak tmavnoucí.

Třeň je téměř válcovitý, 60–200 x 10–30 mm, směrem ke klobouku obvykle mírně zúžený, šedobílý, s bělavými, později tmavnoucími jemnými šupinkami, na bázi někdy modrozeleně skvrnatý. V mládí se u okraje klobouku objevuje na třeni druhově specifická bílá zóna.

Dužnina je bělavá, na řezu v klobouku načervenalá a postupně šedne, v dolní části třeně se zbarvuje modrozeleně. Chuť i vůně jsou mírné, houbové, příjemné.

Výtrusný prach je olivově hnědý.

Výtrusy jsou oble vřetenovité, 13–18 x 4,5–6 μm, hladké.

Výskyt

Roste roztroušeně, jen místy hojně, v nejteplejších měsících roku, od června do začátku října, pod osikou a topolem bílým, vyroste i za relativního sucha. Na lokalitě se objevuje pravidelně téměř každým rokem.

Kozák topolový býval zařazován mezi vzácnější hřibovité houby, v posledních desetiletích je však hojnější.

Možná záměna

Charakteristickými znaky kozáka topolového jsou ekologie a bílá zóna na třeni pod kloboukem mladých plodnic.

Pod osikami roste také vzácný křemenáč osikový hnědý (Leccinum rufum var. decipiens) s dlouho světlými šupinami na třeni a výrazněji převislou pokožkou při okraji klobouku.

Kozák březový (Leccinum scabrum) nebo hnědá forma křemenáče březového (Leccinum versipelle) vyrůstají pod břízami. Kozák habrový (Leccinum pseudoscabrum) roste pod habry.

Kuchyňské využití

Kozák topolový je výborná jedlá houba. Oproti jiným druhům kozáků klobouk stářím méně vodnatí a třeň není tolik dřevnatý. Někdy tvoří velmi robustní plodnice, velikostí rozhodně srovnatelné s velkými křemenáči.

foto Petr Souček foto Petr Souček foto Karel Tejkal foto Petr Souček

Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Petr Souček, Karel Tejkal

Literatura

Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha
Leccinum duriusculum – kozák topolový
Holec J., Bielich A., Beran M. (2012): Přehled hub střední Evropy. Academia, Praha
Leccinum duriusculum – kozák topolový
Papoušek T. (2010): Velký fotoatlas hub z jižních Čech, 2. opravené vydání
Šutara J., Mikšík M., Janda V. (2009): Hřibovité houby. Academia, Praha
Antonín V. (2006): Encyklopedie hub a lišejníků. Academia, Praha
Leccinum duriusculum – kozák topolový
Hagara L., Antonín V., Baier J. (2005): Houby. Aventinum, Praha