Atlas hub / Nálezy

ryzec černohlávek
Lactarius lignyotus Fr. 1855

Říše: houby (Fungi)

Kmen: stopkovýtrusné (Basidiomycota)

Třída: rouškaté (Agaricomycetes)

Řád: holubinkotvaré (Russulales)

Čeleď: holubinkovité (Russulaceae)

Rod: ryzec (Lactarius)

Synonyma

Lactariella lignyota (Fr.) J. Schröt. 1889

Lactifluus lignyotus (Fr.) Kuntze 1891

Popis

Klobouk je široký 30–80 (100) mm, v mládí sklenutý, později plochý až prohloubený, často s výrazným středovým hrbolem, černohnědý až téměř černý. Pokožka je suchá, nápadně sametová až plstnatá a zvrásněná. Okraj klobouku je zprvu podehnutý až podvinutý, někdy mělce radiálně rýhovaný, v dospělosti obvykle ostrý a zprohýbaný.

Lupeny jsou středně husté, vysoké 3–5 mm, bílé, později smetanové, poraněním červenající, na třeň široce připojené a krátce sbíhavé.

Třeň je válcovitý, 40–100 x 5–15 mm, nejprve plný, v dospělosti dutý, černohnědý až černý, sametový, pod kloboukem v prodloužení lupenů krátce rýhovaný, na bázi bíle pstnatý.

Dužnina je bílá, poraněním slabě růžovějící až rezavějící. Vůně nenápadná, chuť mírná, lehce oříšková. Mléko je čistě bílé, na vzduchu zvolna žloutne, ve styku s dužninou červená.

Výtrusný prach je okrový. Jeho barva přibližně odpovídá hodnotě 3c podle stupnice Romagnesi (pro holubinky).

Výtrusy jsou téměř kulovité, 8–10 x 7–9 µm, s vysokými hřebínky vytvářejícími neúplnou síťku.

zralé výtrusy (Melzerovo činidlo)

Výskyt

Roste od července do října, jednotlivě nebo ve skupinách, hojně v podhorských a horských jehličnatých lesích, kde mykorhizu tvoří se smrky. V nižších polohách většinou zcela chybí.

Možná záměna

Pod smrky na obdobných stanovištích roste ryzec smoločerný (Lactarius picinus). Vytváří o něco větší plodnice a jeho mléko je po delším ochutnávání palčivé.

Podobně zbarvené a robustnější plodnice vytváří také ryzec Romagnesiho (Lactarius romagnesii), který roste vzácně pod buky na zásaditých půdách. Má klobouk bez hrbolu, v mládí krémové lupeny a vyšší (křídlatou) ornamentiku výtrusů.

Vzácný ryzec sazový (Lactarius fuliginosus), rostoucí pod listnáči (zejména pod buky), má klobouk bez středového hrbolku a palčivou dužninu.

Kuchyňské využití

Je jedlý a chutný v nejrůznějších úpravách. Z něj připravené houbové škvarky mají delikatesní chuť pražených mandlí.

foto Petr Souček foto Petr Souček

Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Petr Souček, Karel Tejkal

Literatura

Holec J., Beran M., Kříž M. (2017): Atlas hub Šumavy a Novohradských hor. Nakladatelství Karmášek, České Budějovice.
Fellner R. (2016): Atlas krkonošských mechorostů, lišejníků a hub 2, Správa Krkonošského národního parku
Socha R., Hák J., Kovač J., Vít A. (2015): Ryzce v lese, v kuchyni a s léčivými účinky, Eminent, Praha
Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha
Lactarius lignyotus – ryzec černohlávek
Holec J., Bielich A., Beran M. (2012): Přehled hub střední Evropy. Academia, Praha
Lactarius lignyotus – ryzec černohlávek
Papoušek T. (2010): Velký fotoatlas hub z jižních Čech, 2. opravené vydání
Antonín V. (2006): Encyklopedie hub a lišejníků. Academia, Praha
Lactarius lignyotus – ryzec černohlávek
Hagara L., Antonín V., Baier J. (2005): Houby. Aventinum, Praha
Heilmann-Clausen J., Verbeken A., Vesterholt J. (2000): The genus Lactarius, The Danish Mycological Society, Second printing
Jiří Hlaváček, Miroslav Smotlacha (2000): Jedlé houby, které doporučujeme ke sběru. Česká mykologická společnost. Mykologický sborník 2/2000.
Hagara L. (1992): Huby - dvojníky. Obzor, Bratislava