ryzec zlatomléčný
Lactarius chrysorrheus Fr. 1838
Říše: houby (Fungi)
Kmen: stopkovýtrusné (Basidiomycota)
Třída: rouškaté (Agaricomycetes)
Řád: holubinkotvaré (Russulales)
Čeleď: holubinkovité (Russulaceae)
Rod: ryzec (Lactarius)
Synonyma
Lactarius theiogalus var. chrysorrheus (Fr.) Quél. 1886
Lactifluus chrysorrheus (Fr.) Kuntze 1891
Popis
Klobouk je široký 30–100 mm, v raném mládí téměř polokulovitý, ale brzy ve středu pupkovitě prohloubený, v dospělosti plochý, vmáčklý až nálevkovitý, bledě žlutooranžový, narůžovělý, s tmavšími soustřednými kruhy, hladký, mastný, spíše lesklý. Okraj je v mládí podvinutý a někdy jemně nevýrazně vláknitý, v dospělosti ostrý, často nepravidelně zvlněný.
Lupeny jsou poměrně husté, ke třeni připojené nebo mírně sbíhavé, smetanové, narůžovělé.
Třeň je válcovitý, 30–80 x 10–20 mm, bělavý, smetanový, naoranžovělý nebo narůžovělý, v horní části hladký, na bázi někdy ochmýřený a v dospělosti reznoucí, brzy dutý.
Dužnina je bělavá, při poranění roní mléko bílé barvy, které na vzduchu rychle žloutne. Vůně dužniny je nevýrazná, chuť nahořklá a palčivá. Mléko chutná zprvu mírně, po několika sekundách však ostře palčivě.
Výtrusný prach je světle smetanový, barva odpovídá přibližně hodnotě 2a podle stupnice Romagnesi (pro holubinky).
Výtrusy jsou eliptické, 6,5–8,5 x 5,5–7 µm, se středně vysokými hřebínky vytvářejícími neúplnou síťku.
Výskyt
Roste července do října ve světlých, teplých listnatých lesích, především v mykorhize s duby (Quercus), vzácně pod jinými listnáči, podle Holec a kol. (2012) snad i pod borovicemi.
Možná záměna
Pro zkušenější houbaře je prakticky nezaměnitelný, specifický oranžově růžovým, kruhatým a hladkým kloboukem, zejména však nápadně žloutnoucím mlékem. Někdy roste poblíž bříz ve stejné době jako obdobně zbarvený ryzec kravský (Lactarius torminosus), detail klobouku a mléka však oba druhy snadno a bezpečně odliší.
Autorství textů: Martin Bartůšek
Autorství obrázků: Karel Tejkal