vláknice hvězdovýtrusá
Inocybe asterospora Quél. 1879

Popis

Klobouk je široký 30–70 mm, nejprve zvonovitý nebo kuželovitý, později rozprostřený až plochý, často uprostřed s nápadným bradavčitým hrbolem, hnědý, uprostřed tmavší, někdy s rezavými odstíny, radiálně vláknitý, rozpraskávající, později od okraje roztrhaný, v prasklinách bělavý. Závoj a pavučinka spojující okraj klobouku se třeněm chybí.

Lupeny jsou středně husté, nejprve bělavé, později šedohnědé, na ostří světlejší.

Třeň je válcovitý, 40–80 x 3–10 mm, směrem dolů výrazně rozšířený, zakončený nápadnou odsazenou hlízou širokou až 15 mm, do níž je jakoby vtlačen, nahnědlý s rezavými odstíny, v horní části světlejší, někdy masově načervenalý, téměř hladký, jen nepatrně vláknitý, po celé délce ojíněný.

Dužnina je bělavá, pod pokožkou třeně nahnědlá. Pach je spermatický. Chuť je mírná.

Výtrusný prach je hnědý.

Výtrusy jsou hvězdicovité, 9–12 x 7–11 µm, se středním poměrem délky a šířky Qav = 1,2, někdy téměř kulovité, s výraznými, oblými, rovnoměrně rozloženými hrbolky.

Cheilocystidy (na ostří lupenů) jsou dosti hojné, lahvovité, 50–75 x 15–25 µm, silnostěnné, často na vrcholu zdobené vyloučenými krystaly. Pleurocystidy (na ploše lupenů) jsou obdobné. Podobné jsou i kaulocystidy, které se vyskytují téměř po celé délce třeně, v horní části jsou o něco hojnější.

Výskyt

Roste od června do října, roztroušeně, místy hojně, v listnatých lesích a parcích. Mykorhizu vytváří především s duby, buky, habry nebo lískami. Upřednostňuje vápnité a humózní půdy na teplejších stanovištích.

Možná záměna

Nálezy doporučujeme vždy mikroskopovat.

Dosti podobná vlánice tuřínonohá (Inocybe napipes) roste nejčastěji ve vlhkých smrčinách s břízou, má třeň ojíněný jen v nejhornější části (chybí kaulocystidy), jinak tvarovanou hlízku naspodu, nižší hrbolky na výtrusech a hymeniální cystidy s tenčí stěnou.

Kuchyňské využití

Je jedovatá.

Autorství textů: Karel Tejkal, Bohumil Bušek
Autorství obrázků: Karel Tejkal

Literatura