vláknice tuřínonohá
Inocybe napipes J.E. Lange 1917

Popis

Klobouk je 20–45 mm široký, nejprve zvonovitý nebo kuželovitý, později oblý až plochý, s výrazným bradavčitým hrbolem, hustě paprsčitě vláknitý, od okraje, kde je v mládí ověšený mizejícími vlákny pavučinky, často pukající, fádně hnědavý, oříškově až tmavě hnědý, uprostřed tmavší.

Lupeny jsou středně husté, s četnými lupénky, nejprve bílé nebo našedlé, později světle okrové, nakonec hnědé, na ostří bíle obrvené.

Třeň je válcovitý, 40–70 x 3–6 mm, na bázi s výraznou odsedlou a naspodu s jakoby uťatou kopytovitou hlízou, v mládí bělavý, postupně od báze hnědnoucí.

Dužnina je bělavá, pod pokožkou klobouku a třeně později hnědnoucí. Pach je slabě zatuchlý či spermatický, chuť je mírná.

Výtrusný prach je hnědý.

Výtrusy jsou téměř hvězdicovité, 8–10,5 x 6–7,5 µm, s 8–12 výraznými hrbolky.

Cheilocystidy jsou četné, válcovité, vakovité nebo oble vřetenovité, metuloidní, avšak s poměrně tenkými stěnami do 1 µm, na temeni někdy s vyloučenými krystaly, podle Knudsen, Vesterholt a kol. (2018) 40–65 x 15–25 µm velké. Pleurocystidy jsou obdobné. Kaulocystidy chybí.

Výskyt

Roste od července do října, hojně, často ve skupinách, většinou ve smrčinách s vtroušenou břízou, s oblibou na vlhkých stanovištích v mechu.

Možná záměna

Nálezy doporučujeme vždy mikroskopovat.

Vláknice hnědá (Inocybe assimilata) roste na obdobných místech, má však menší výtrusy s nevýraznými zaoblenými hrbolky. Od tohoto i řady dalších příbuzných druhů rostoucích v podobném prostředí se liší především nápadně zakulacenou (cibulovitou) bělavou hlízou.

Kuchyňské využití

Je jedovatá.

Autorství textů: Karel Tejkal, Bohumil Bušek
Autorství obrázků: Oldřich Jindřich, Karel Tejkal

Literatura