šťavnatka růžová
Hygrophorus persicolor Ricek 1974
Říše: houby (Fungi)
Kmen: stopkovýtrusné (Basidiomycota)
Třída: rouškaté (Agaricomycetes)
Řád: pečárkotvaré (Agaricales)
Čeleď: šťavnatkovité (Hygrophoraceae)
Synonyma
Hygrophorus erubescens var. persicolor (Ricek) M. Bon 1977
Stručný popis
Klobouk je široký 30–100 mm, nejprve polokulovitý s podehnutým okrajem, později sklenutý, téměř plochý až mírně prohloubený, v mládí (za vlhka) mírně lepkavý, brzy suchý, růžový, uprostřed jemně šupinkatý.
Lupeny jsou středně husté, bílé, bělavé, bez tmavších skvrn, ke třeni široce připojené až mírně sbíhavé.
Třeň je válcovitý, 40–100 x 10–20 mm, podélně vláknitý, bělavý, někdy nepatrně narůžovělý.
Dužnina je bělavá. Chuť je mírná, vůně nevýrazná.
Výtrusný prach je bílý.
Výtrusy jsou oválné, 7–9 x 5–6 µm.
Výskyt
Roste vzácně, od července do října, v jehličnatých lesích pod smrky. Upřednostňuje zásadité půdy.
Možná záměna
Šťavnatka načervenalá (Hygrophorus erubescens) má nahořklou dužninu a skvrnatějící lupeny. Někdy jsou v literatuře oba druhy synonymizovány.
Šťavnatka vínová (Hygrophorus capreolarius) má výrazně barevné, vínově červené lupeny.
Šťavnatka holubinková (Hygrophorus russula) vytváří výrazně větší plodnice a roste pod listnáči.
Kuchyňské využití
Podle Hagara (2014) je jedlá a chutná, pro vzácnost však kulinářsky bezvýznamná.
Autorství obrázků: Oldřich Jindřich