chřapáč běločerný
Helvella leucomelaena (Pers.) Nannf. 1941
Říše: houby (Fungi)
Kmen: vřeckovýtrusné (Ascomycota)
Třída: terčoplodé (Pezizomycetes)
Řád: kustřebkotvaré (Pezizales)
Čeleď: chřapáčovité (Helvellaceae)
Rod: chřapáč (Helvella)
Synonyma
Acetabula percevalii (Berk. & Cooke) Boud. 1907
Dissingia leucomelaena (Pers.) K. Hansen & X.H. Wang 2019
Geopyxis percevalii (Berk. & Cooke) Sacc. 1889
Helvella leucomelas (Pers.) Nannf. 1941
Peziza percevalii Berk. & Cooke 1876
Popis
Plodnice jsou obvykle rozděleny na klobouk a třeň.
Klobouk je 10–60 mm široký, nejprve téměř kulovitý, baňatý, později pohárkovitý, miskovitý, ve stáří někdy téměř ploše rozprostřený. Vnitřní plodná část klobouku je hladká, šedohnědá až černohnědá, vnější strana bývá světlejší, bělavá, bělošedá až hnědošedá, jemně plstnatá. Okraj plodnice je v dospělosti často zoubkatý nebo nepravidelně potrhaný.
Třeň je ± válcovitý, 10–30 x 5–20 mm, nahoře rozšířený, bělavý až krémový, podélně žebrovaný, přičemž žebra krátce přechází na spodní stranu klobouku. Může být téměř celý skrytý v substrátu.
Dužnina je tenká (1–2 mm), křehká, bez výraznější chuti a vůně.
Výtrusy jsou široce elipsoidní, 20–24 x 11–14 µm, obvykle s jednou velkou středovou kapkou, hladké.
Ve vřecku je 8 výtrusů. Parafýzy jsou přehrádkované, obvykle o něco delší než vřecka.
Výskyt
Roste od března do června, dosti vzácně (v příznivých letech je však výrazně hojnější), jednotlivě nebo ve skupinách, obvykle v blízkosti borovic. Pravděpodobně preferuje vápenité půdy.
Možná záměna
Chřapáč podobný (Helvella confusa) vytváří menší a světlejší plodnice. Roste především pod smrky.
Dosti hojný chřapáč obecný (Helvella acetabulum) vytváří větší žlutohnědé plodnice s výrazně žebrovaným třeněm.
Záměna je možná i s některými tmavšími druhy řasnatek (Peziza).
Kuchyňské využití
Je jedlý, pro vzácnost kulinářsky nevýznamný.
Poznámky k systematice
Další české názvy jsou kališník běločerný nebo chřapáč kalíškovitý.
Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Karel Tejkal, Oldřich Jindřich