chřapáč jamkatý
Helvella lacunosa Afzel. 1783
Říše: houby (Fungi)
Kmen: vřeckovýtrusné (Ascomycota)
Třída: terčoplodé (Pezizomycetes)
Řád: kustřebkotvaré (Pezizales)
Čeleď: chřapáčovité (Helvellaceae)
Rod: chřapáč (Helvella)
Popis
Plodnice je zřetelně rozdělena na klobouk a třeň.
Klobouk je široký 20–60 mm, tvořený dvěma až třemi sedlovitými laloky, někdy nepravidelný. Plodná svrchní strana klobouku je šedá, šedohnědá až černohnědá, hladká a mírně vrásčitá, sterilní spodní strana je světlejší, bělavá, nahnědlá nebo našedlá.
Třeň je nepravidelně válcovitý, 20–80 (100) x 10–30 mm, na bázi někdy rozšířený, výrazně podélně žebrovaný, obvykle s několika příčnými spojkami mezi žebry, bělavý, nahnědlý nebo našedlý.
Dužnina je chrupavčitá, křehká. Chuť i vůně jsou nevýrazné.
Výtrusný prach je bílý.
Výtrusy jsou oválné, 15–20 x 9–12 µm, hladké.
Výskyt
Roste od května do října, roztroušeně, místy hojně, jednotlivě nebo ve skupinách, ve vlhkých listnatých lesích, na holé půdě, v mechu nebo v nízké trávě. Je pravděpodobně mykorhizní.
Možná záměna
Chřapáčem jamkatým zde v širším pojetí (sensu lato) rozumíme skupinu několika obtížně rozlišitelných druhů, což je pro účely tohoto atlasu dostačující.
Chřapáč kadeřavý (Helvella crispa) vytváří světlejší, bělavé nebo krémové plodnice s (kadeřavě) zřaseným kloboukem.
Chřapáč přilbový (Helvella phlebophora) má výrazné žebrování i na spodní straně klobouku.
Kuchyňské využití
Je jedlý, ale pro drobnější plodnice a relativní vzácnost nemá velký praktický význam. Mladé plodnice se pro svoji chrupavčitou konzistenci dobře uplatní do polévek.
Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Oldřich Jindřich, Petr Souček