penízovka dubová
Gymnopus dryophilus (Bull.) Murrill 1916
Říše: houby (Fungi)
Kmen: stopkovýtrusné (Basidiomycota)
Třída: rouškaté (Agaricomycetes)
Řád: pečárkotvaré (Agaricales)
Čeleď: hlívovníkovité (Omphalotaceae)
Rod: penízovka (Gymnopus)
Synonyma
Agaricus dryophilus Bull. 1790
Agaricus lupuletorum Weinm. 1828
Collybia dryophila (Bull.) P. Kumm. 1871
Collybia dryophila var. aurata Quél. 1886
Collybia lupuletorum (Weinm.) P. Karst. 1879
Marasmius dryophilus (Bull.) P. Karst. 1889
Marasmius lupuletorum (Weinm.) Bres. 1892
Omphalia dryophila (Bull.) Gray 1821
Popis
Klobouk je široký 15–50 (60) mm, v mládí polokulovitý, později široce sklenutý, rozprostřený až mírně prohloubený, hygrofánní, se zvlněným, při okraji někdy krátce rýhovaným okrajem, okrově hnědý nebo žlutohnědý, občas s oranžovými odstíny, ve středu zpravidla tmavší, za sucha od okraje vybledající. Pokožka klobouku je za vlhka lepkavá.
Lupeny jsou husté, úzké, proložené lupénky, u třeně vykrojené, bělavé až krémové.
Třeň je válcovitý, 30–100 x 2–5 mm, na bázi bíle plstnatý a někdy rozšířený, pružný, dutý, v horní části nažloutlý, od báze okrově hnědý až červenohnědý.
Dužnina je tenká, bledá. Vůně je nevýrazná, obtížně definovatelná, snad nasládlá. Chuť je mírná.
Výtrusný prach je bílý.
Výtrusy jsou mandlovité (kapkovité), 5–7 x 2,5–4 µm, průsvité, hladké.
Cheilocystidy jsou poměrné úzké, válcovité, často větvené až korálovité.
Výskyt
Roste od května do listopadu, jednotlivě nebo ve skupinách, velmi hojně v lesích všech typů, v sadech i zahradách, především ale pod duby a za vlhčího počasí. Je to jedna z prvních hub, kterou najdeme po vydatnějších deštích.
Možná záměna
V okruhu penízovky dubové je několik podobných a blízce příbuzných druhů.
Penízovka hnědá (Gymnopus ocior) má pokožku klobouku červenohnědou a kyjovité, často nepravidelně větvené, někdy korálovité cheilocystidy.
Penízovka vodnatá (Gymnopus aquosus) má výrazněji prosvítavě rýhovaný klobouk, velmi světlou (nažloutlou, naokrovělou až bělavou) pokožku klobouku, třeň s často s výraznější hlízou a nepravidelně kyjovité cheilocystidy.
Vzácná penízovka alpská (Gymnopus alpinus) má pokožku klobouku tmavě hnědou.
Kuchyňské využití
Penízovky z okruhu penízovky dubové jsou ve starších atlasech je uváděny jako jedlé houby vhodné do směsí nebo do polévek (jen kloboučky), podle jiných zdrojů však mohou způsobovat žaludeční potíže, případně jsou rovnou označeny jako nejedlé. Ke sběru a konzumaci je proto spíše nedoporučujeme.
Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Oldřich Jindřich, Karel Tejkal